Johanka byla zajata. Celý tábor byl zmaten. Nevěděli jsme, co dělat. Dopoledne jsme plnili všechna možná OP, abychom byli připraveni táhnout na Rouen, kam byla Johanka zavlečena. Avšak král naši snahu učinil marnou, protože ačkoli jsme se celé páteční dopoledne tvrdě snažili, dal povel k rozpuštění armády.
Odpoledne jsme tedy poslušni rozkazu svého pána, nebojovali. Obcházeli jsme naposledy okolí tábora a snažili si uchovat nějaké pěkné vzpomínky na krásné chvíle, jež jsme zde prožili. Poslední kondiční cvičení mělo charakter rozlučkový, my, elitní jednotky Johanky z Arku, již nebudeme potřeba; Francie má svou stálou královskou armádu, která získala zpět svou sebedůvěru a odhodlání. Nebojovalo se, nýbrž se konaly zápasy táborových výběrů ve hře, při níž se kope do takového kulatého nesmyslu, a v druhé hře, při níž se podobným nesmyslem hází přes natažený provázek.
Na večerním nástupu, který se konal výjimečně před večeří, se vyhlásily výsledky našeho snažení – Nejlepší družinou byli Mufloni, za nimi Ještěrky a třetí Sýkorky. Vyhlásili se a pasovali nejlepší rytíři a pak nás čekala dobrá večeře, na niž padl část našeho žoldu (byly totiž dukátové buchtičky s krémem).
Večer byl zakončen táborovým ohněm. Viděli jsme několik skvělých divadelních kusů, zapěli mnoho krásných písní. Na konci jsme se dozvěděli krutou, ale krásnou zprávu. Johanka byla v Rouenu upálena. Co je na tom krásného? Způsob, jakým zemřela. Ještě na hranici když umírala, volala slova Ježíš, Maria a vzdávala díky Bohu, že mohla splnit úkol, pro nějž byla vyvolena.
I její soudci a kati se nedokázali ubránit pláči, když viděli, jak umírá to nevinné děvče. Dokázala zvítězit nad nástrahami nepřátel a svou smrtí zpečetila svůj život zasvěcený Bohu. Sice pro nás bude každé další vítězství mít pro nás všechny trpkou příchuť, protože tu nebude s námi. Zároveň ale víme, že je někde, kde jej jí neskonale lepé, a my máme naději, že se s ní znovu setkáme.
Amen
Jean de Metz
