Pátého dne jsme vytáhli jako předsunutý voj z Blois a nabrali směr Orleáns. Naším hlavním úkolem bylo zajistit cestu a nějaké zásoby pro armádu postupující za námi. Poblíž Beaugency jsme rozbili tábor.
Celou noc pršelo a ráno při vstávání byla drtivé většině vojáků velká zima. Jen ti nejotrlejší z nás tvrdili, že jim tůň, jíž se všichni během rána brodili, připadala teplá. I když kdo ví, jestli mluvili pravdu.
Potěšující zprávou je stále se zlepšující morálka a poslušnost v celé armádě. Dnešního rána prováděli kontrolu stanů našich vojínů jejich vlastní rádci, nikoliv členové velitelského štábu, kteří pouze zdálky dohlíželi, aby samotná kontrola probíhala plynule a bez problémů.
Ranní mše svatá byla sloužena zástupcem nejvyššího duchovního naší armády otcem Martinem na otevřeném prostoru, navzdory některým bručivým hlasům, dožadujících se komfortnějšího prostředí kaple nutnému pro jejich rozjímání.
Po mši jsme začali plnit náš hlavní úkol. Vojsko se rozdělilo na dvě části. První střežila tábor, avšak nezahálela v nečinnosti, nýbrž se zdokonalovala ve dvorských zvycích, konkrétně v tanci. Druhá se vydala do lesa zajišťovat zásoby zvláštních chutných modrých kuliček, kterých je v místních lesích hojnost.
S úderem poledne se obě části opět sešly v táboře za účelem modlitby Anděl Páně. Odpoledne se měly podle plánu role obou skupin vyměnit. Ovšem po krátké chvíli nastaly komplikace způsobené přírodními živly. Velmi hustě se rozpršelo, avšak nepršelo neustále, nýbrž po částech. Prakticky to znemožnilo další práci, jelikož jsme byli v neustálé nejistotě, co dál. Naštěstí jsme už měli dostatek zásob potravin a i druhá skupina zvládla zázrakem projít celým kurzem tanečního minima.
Problém nastal při odpoledním tělesném cvičení, kdy se uprostřed rozcvičky hustě rozpršelo a mnoho vojáků se dožadovalo okamžitého ukončení cvičení a návratu do Blois. Neoblomní velitelé naštěstí nedali na naléhání většiny a vskutku déšť po chvíli ustal, takže se mohla za ztížených podmínek odehrát i všechna klání naplánovaných na dnešní den.
Večerní modlitba růžence sice začala pod širým nebem, avšak kvůli další dvacetiminutové spršce se musela přerušit a dokončit až pod střechou v kapli. Každopádně už byl večer a tak se mladší vojíni odebrali ještě na chvíli ve vší počestnosti poveselit a zazpívat si do kryté jídelny, starší pak besedovali se zkušenými veliteli nad závažnými morálními otázkami jako je například statečnost a její projevy.
Závěrem bych konstatoval, že ačkoli se dnes nebe proti nám spiklo, nebesa stála na naší straně a nedošlo k žádné nehodě ani nějakému podobnému problému. Bojujeme za Boží věc a Boží požehnání je stále s námi.
Jean de Metz 
