Nakonec se ale dočkaly a cupitali po rozcvičce do tůňky, kde byla k naší velké radosti i skluzavka a voda plná míčků. Čekala nás snídaně – marmeláda s pečivem a naše milované vosičky, které by snad dokázaly vletět i do pusinek, ale naštěstí se jim to nepodařilo. Po třetím signálu jsme se sletěli na nástupu, protože celým letošním táborem prolétáme jako broučci. Dozvěděli jsme se, že není ráno, ale večer a dnes bude na programu naučit se svítit. A není to tak jednoduché, jak by se zdálo – chráníme tu naši svíčku celá rodina a přesto záškodník vítr asi desetkrát zvítězil. Po výborném obědě jsme někteří vyráběli lucerničky a někteří tatínkové, jako já, dobíjeli svoje baterky zodpovědným spánkem. Po zaslouženém odpočinku vyrážíme na koupačku do Divoké Orlice na místo, kde není tak divoká, ale zato příjemně studená. Všichni si to moc užívali, zvlášť naše Eliška, protože objevila, že i písek se dá papat a do plínky se vejdou i zásoby na cestu. V táboře nás přivítala žemlovka a opět ty milované vosičky a večer jsme měli slet u táborového ohně, kde jsme se vzájemně představovali a zpívali a pak děti na kutě a kompletář … a dál už psát nemůžu, protože se musím věnovat živé diskuzi při našem večerním posezení.
Martin Hojgr, tatínek brouček 
