Trubadúr - den pátý: Olympijské hry

Není toho málo, za ten dlouhý den, a přitom když vzpomenu, že tenkrát měli jenmocný hlas a loutnu svou...

Jak po ránu jiskří tráva,
Po dešti tak svěží, zdravá,
S potokem a domečky,
Co staly se písečky,
Pro tu kopu panošů.

Po poledni déšť ustává,
Olympijský čas nastává,
Nuže slyšte, dámy, páni,
Kterak vypadalo klání:

Kdo by věřil v této době,
Každé jedno malé robě,
Šplhá jako veverka!

Pak se míří na panáka,
Do toho nám vrána kráká,
Míčky lítaj jako nic.

Dalším kolem tento sok:
Do daleka z místa skok,
To se daří každému.

Na pět tuctů metrů běžet,
U toho se nedá ležet,
Zkuste si to, uvidíte.

Jak daleko dohodím?
Vícekrát to dělat smím,
Skoro nestačí nám pásmo.

V sadu s míčkem kouzlíme,
Vyhoď – tleskni umíme,
Zítra budem pokračovat.

Že tím končí dnešní den?
Ale kdež, dnes bude sen,
O odvaze panošů,
O tmě, lese, perlách,
To vše máme ve snách.