Dopoledne po mši byl prostor na plnění orlích pírek a trofejních dosciplín (tam se dají nasbírat talenty za různé drobné znalosti, zručnosti a dovednosti). Tak se občas ozvalo "Už mám čtyři pírka!". No takovým tempem si z nich za chvíli poskládají husu.

Po obědě začla velká pokladová hra na téma "Putování za sv. Pavlem" přesně po městech jak postupoval on. Podrobnosti najdete v příběhu od Píďalky. Co jsem to zdáli sledoval, přišlo mi to hodně namakaný. Mám rád šifry a dneska se to jimi jen hemžilo.

Kondička se k velké radosti táborníků dneska nekonala a místo růžence se promítal film o sv. Pavlovi. To bylo dost legrační, po dlouhé době vidět televizi! Tady je totiž lepší koukat po okolí. Zrovna dneska večer. Padla na mě nějaká nostalgie, asi že co jsem tady, pořádně jsem neprošel okolí, tak jsem jen sledoval přírodu kolem tábořiště a bylo to fakt působivý, jak se kývaly stromy ve větru, mraky pluly neskutečně rychle a drobný déšť spíš hladil než překážel... Jsem nějak naměkko:-) Ale je tu fakt krásně. 

Tady si můžete přečíst opět příběhy svých ratolestí:

Čtvrtek

Tento den byl poslední, kdy jsme mohli plnit orlí pírka. Byly otevřeny všechny, kromě Navigátora. Byly tam i Trofejní disciplíny, kde byly různé úkoly po 1-3 talentech. Pak byla cesta do Říma za svatým Pavlem, dostali jsme GPS, po které jsme chodili k různým poutníkům a dostávali jsme šifry a tajenky. Trvala ta cesta tak dlouho, že jsme neměli ani kondičku. A pak jsme viděli film o sv. Pavlovi.

Marek Kalich, 13 let, Čápi

Večerní volno

Večerní volno je moje nejoblíbenější část dne. Každý dělá něco jiného, ale já hraju většinou ping-pong, ale někdy si taky hraju s diabolem, což je taková hračka, se kterou se dá dělat plno úžasných věcí, ale to je na dlouhé vyprávění. Někdy si ale taky vybarvuji zápisník nebo volám s rodiči. A právě proto mám večerní volno tak rád, protože se v něm dá dělat plno věcí. Řekl bych, že večerní volno má rád skoro každý táborník, kterého znám.

Lev, 13 let, Mufloni

Orienťák

Dnešní odpoledne jsme hledali svatého Pavla, a to v orientačním smyslu každé družinky. Začínáme ve Vigvamu, kde jsou nám vysvětlena pravidla. Navigovali jsme se podle GPS, takže docela sranda. První stanoviště byla Historie a poněvádž mi to nikdy nešlo, tak si z toho nic nepamatuju. Poté následovaly vysoké a namáhavé Hradby, které jsme museli zdolat. Zvládli jsme to úspěšně. Poté jsme si vyzkoušeli, jak to měli v té době těžké, když byli zraněni. Dva si svázali nohy a zavázali oči a jeden se nesl. Takto jsme šli až na další stanoviště. A potkáváme Silvu, se kterou jsme společnýma silama – pantomimou poznali Pavlovy rysy, abychom ho našli. Mezi dalšími zastávkami byl raněný, přepravit loď a jako poslední „tkalcovství“. No a poté hurá do Říma! Všichni jsme se už moc těšili na svatého Pavla, jak doopravdy vypadá, no a jaký je. Řím a Pavel nikde, odjel totiž na důležitou cestu, takže se s ním potkáme zítra. Moc se těšíme!

Píďalka, 15 let, Včelky

Zítra bude náročný den, budou se na poslední chvíli plašit talenty a sčítat a psát pochvaly a hodnotit a vůbec. Držte nám palce, ať to zvládnem!

Puf