...kde nás bylo opravdu hodně a každý z nás přispěl nějakým cvikem. Takže jsme dělali slony, rozcvičovali vlasy apod. Následovala tůňka s kádí.
Při ranním nástupu Pepa točil zeměkoulí a my všichni jsme nadskakovali, takže z Hamburku jsme se na třetí skok ocitli v Asii. (Jednou jsme to trochu přešvihli...).
Jak všichni víme, v Asii jsou to samé řeky, říčky, bahno a mezi nimi rýžová pole. Dopoledne jsme se tedy vypravili k jedné z „asijských řek“, kde jsme dělali přehrady, hrady, ostrovy a různé blátokoule. V některou z nich se i proměnily i naše děti. A jak výtvorů přibývalo, tak vody v potoce ubývalo. Nejdříve pomalu, neznatelně a najednou si toho všimli i všichni ostatní a hned se začalo pátrat ... a no jo ... Vítek Fišer a Kubikula úplně nahoře udělali obrovskou přehradu a zadrželi tam skoro všechnu vodu! Všem se nám to cákání a plácání moc líbilo.
Po obědě a siestě jsme se trochu zdokonalovali v nám blízkých dovednostech - lovili jsme divoké husy, kutáleli jsme se s medvědy, plavili se na kánoi a házeli jsme si jídlo přes potok. No, házeli asi jenom na začátku, protože my ostatní jsme měli už jen prázdné obaly :-).
Bylo prima se proběhnout na chůdách, projet na koloběžce a zaházet si míčkem. Dospělákům to bylo málo a ještě si šli zahrát volejbal.
Po asijské večeři šly děti na kutě a ostatní se po kompletáři sešli ve světnici a oslavili další tábornici Barunku Vinklerovou, která se dnes narodila, a počítali všechny její prsty. Bylo nám tam dobře a děkujeme Vikimu a jeho vtipným průpovídkám. Takže na viděnou... kde ? No v Africe!
Petr a Jana Najmanovi
