A je to za námi. Úplně všechno.Mnozí se ani nenadáli, někteří se možná těšili, ale myslím si a věřím že většina měla z konce tábora strach. Poslední tůňka, snídaně, společná mše, oběd, vše je již za námi. Už jsme i sbalení, tak doufám, že jsem tu nic nezapoměla. Dokonce je za námi i to, čeho se asi každý nejvc obával: poslední nástup. Ano, nejedna řasenka byla rozmazána, jen málo očí zůstalo suchých a asi žádné srdce nezůstalo bez vzpomínek. Doufám, že zůstanou jen ty krásné. Ano, vše je za námo a snad dá Pán, abychom se tu opět sešli přístí rok. A aby to tu bylo zase tak krásné.
Kája Sejkorová, družinka Berušek
