Na večerním nástupu začínalo pršet a tak se program přesunul kam jinam než do Saloonu. Někteří jedinci prozíravě oblékli kraťasy a tričko na ramínka, aby cestou zpátky, až bude bouře v nejvyšším stupni, zbytečně nezmáčeli také oblečení. Vedoucí nám zadali práci – družinka si vymyslí vlastní cechovní erb, který ji bude vyjadřovat a zároveň bude znázorňovat funkci a zaměření cechu, do kterého družina patří.
Rádcové dostali tři štětce, desku na erb, lepidlo, „paletu“ – lesklý papír – a barvy. Všichni se pustili do plánování, někteří už začali malovat. Zábava byla v plném proudu, táborníci kreslili jako o život, ale čas se pomalu krátil. Několikrát jsme byli upozorněni, abychom si pospíšili. Nakonec byla definitivně zatroubena večerka. Jenže pršelo. Nikomu se nechtělo moknout po cestě do stanů (ať měli kraťasy, nebo ne). Vedoucí ale prý začali postupně odvážet ty nejmenší „autobusem“. Nechápali jsme to. Poslední opouštěli místnost rádcové (mezi nimi i já). Nestačili jsme se divit a smát zároveň, když jsme uviděli ten slavný „autobus“. Vedoucí v pláštěnkách nesli velký bílý altán. První zastávka u chlapeckého náměstí, druhá u dívčího. Kdo si šel pak ještě umýt zuby, mohl si vzít taxíka – vedoucího s deštníkem….
Marta Sýkorová - Sýkorky
Líbí se Vám, co dělá Radost? Pomozte nám dělat RADOST!
