Včera jsme basu Máňu přivezli. Byla celá nesvá a popletená (to víte, po narkóze), ale když jsme se trochu opřeli do jejich strun, tak naráz celá ožila. A pak se stala věc, na kterou jsme zůstali stát. Představte si: když jsme ji před naším domem vyložili z auta, tak zůstala stát – zcela sama !! na chodníku – pouze se opírala zemí o svůj bodec. Něco jako když panáčkuje zajíc. Naprosto neuvěřitelné. Asi to bylo tou její radostí, že jsme ji ještě nedali do „starého železa“ – chcete-li basohřbitova. Až později, když jsme vyvolali fotky, jsme zjistili, že i basy mají nožičky – podívejte se na fotky. Komu by se zdálo že basa je zvenku stále stejná, stejně otlučená, má stejně poškozený lak, nemylte se. Je jako když přijedete z lázní, nebo z léčebného pobytu. Navenek to na vás také nemusí být poznat a přece se ve vás něco změnilo. Tak až se rozezvučí třeba u táborového ohně pod rukama nějakého dobrého basisty, tak se do jejího zvuku zaposlouchejte….. Že je to super!?
Doplněno 27. června 2008. Jak to všechno dobře dopadlo, vidíte na doplněné fotogalerii. Máňa už je na Americe a těší se na své první vystoupení u táborového ohně v sobotu 28. června!
Je tak dobře opravená a zdravá, že umí dokonce sama stát - viz poslední fotografie fotogalerie :-)
