4. července 2008
Otevřel jsem víčka a můj pohled spočinul na té známé modré celtě, co mě chrání před okolními nepříznivými vlivy. Kapky deště ztěžka dopadaly na stan a potůčky jimi tvořené svižně stékaly až ke kraji a tam s lehkostí přepadávaly.
Stanem se linulo ticho naplněné očekáváním brzkého vzruchu. Ozývaly se naše zrychlené dechy a pak se ozval dlouho očekávaný cinkot zvonku.
Vyletěli jsme ze svých spacáků a začali se oblékat do plavek.
Tábor najednou ožil a plnil se šeptáním a zvuky naznačujícími, že rozhodně nejsme jediní, kteří se probudili. Následovaly tóny trubky a vyrazili jsme ze stanu…
Po rozcvičce následoval kratičký běh lesem, a pak jsme byli „vypuštěni“ na sprint do naší tůňky. Bylo chladno, více než obvykle, a nebe zaplňovaly mozaiky tmavých mraků, zvěstujících, že se jen tak brzy nevyjasní…
Zbytek rána jsme zaplnili návratem z tůňky, uklízením stanů, nástupem a klasickou bohoslužbou.
Heslo dne se zvlášť podařilo. Znělo: „Déšť je znakem Boží milosti!“ Tuto Boží milost jsme prožívali po celý následující den.
Dopoledne jsme jako družinka trávili čas čtením, klábosením o všem možném i nemožném, a pak byly programy v klubech, např. potůčky, pohádky, společenské, klub drnohryzů, apod.
My jsme se věnovali přípravě zatím nepříliš kvalitní hrací plochy na druhé fotbalové hřiště. Práce spočívala ve vyrovnávání terénu. Poté byla kondička a běh. Po sprše jsme si pochutnali na večeři a zklidnil nás večerní růženec, otevírající nám bránu do tajemství okolo Ježíšova života.
Pokud si někdo byť jen trošičku myslí, že je tímto míra našeho denního dobrodružství vyčerpána, tak se zásadně mýlí. Vedení nás vytáhlo na táborové pozemky, kde jsme hráli hru: „Citáty sv. Pavla“. A aby toho nebylo málo, vzbudil Piškot pár dalších jedinců, včetně mě a Járy a ti byli vydáni obchodníkům s bílým masem, jako otroci. Putovali jsme všichni svázaní a za sebou zhruba dvě hodiny a pak jsme byli odvezeni auty se zavázanýma očima, naštěstí jsem brzy poznal, že jedeme k tůňce. Do tábora jsme se tedy nakonec dostali hravě.
Rádce Srnců (za celou družinu Srnců) Jan Schröffel
