Zde je k dispozici přepis příběhů, tak jak je odevzdali táborníci - někde musela redakce internetových stránek zasahovat méně, jindy více, snažili jsme se víceméně opravit pravopisné chyby - chyby stylistické pouze podtrhují a ilustrují náladu okamžiku.
První tři příběhy ilustrující táborové dění v prvních dnech.
Náladu třetího dne nám přiblíží dva příběhy.
Atmosféru výletu si můžete představit díky třem krátkým črtám.
Poslední dva příběhy popisují perličky z táborového života.
První dva dny 3. běhu
sobota 1. táborový den 3. běhu
Na tento den se snad každý táborník těšil. Mnozí si určitě balili už několik dnů dopředu, aby na nic nezapomněli, někteří si možná balili a dobalovali ještě v sobotu.
Příjezd na tábor byl pro každého asi jinak. Někteří přijeli společným autobusem a možná ti nejmladší a ti, co jedou poprvé s obavami, co se bude dít. Některé táborníky přivezli rodiče. Když se všichni sešli na Americe, rádcové si začali shánět své budoucí družníky. Poté byl slavnostní nástup, při kterém k nebi vylétly tři vlajky: česká, evropská a vlajka tábora radost, a zaznělo třikrát ALELUJA!
1. slavnostní nástup skončil a táborníci si ve svých družinkách našli a rozdělili si budoucí obydlí. Po ubytování ve stanech vyšly družinky k svačině. Po svačině se všechny družinky sešly v Jerichu a zde vyslechly pravidla táborování na Americe.
Po vyslechnutí pravidel všichni táborníci vyrazili na louku, kde jsme hráli či bojovali o táborové zápisníky. Jakmile skončila tato hra, šlo se do sprch a na večeři. Po ní byl nástup, při kterém byl zakončen 1. den tábora.
Večer byl táborový oheň, při kterém se zpívaly písně a při kterém plápolal táborový oheň. Po táborovém ohni táborníci zalezli do spacáků a usnuli spokojeným spánkem.
2. táborový den – neděle
Táborové kritérium, to bylo hlavní aktivitou tohoto dne.
Hned po mši svaté se sešly družinky a šly plnit své první úkoly. Moje družinka začínala u kladiny a pokračovala u dračí sluje – rouře, která vede podzemím...
Za celý tento den jsme splnili všechny možné úkoly. Ať už to bylo cimbuří – při kterém se musí celá družinka dostat na plošinu, ke které se dá dostat jen po příkré stěně; mokrá kladina, lanová stěna, tyč, řetězová lávka tak to snad každý zvládl.
Byly tu i úkoly, při kterých jsme museli říct něco o Janě z Arku, která nás letos provází táborovými dny. Byly zde i čtyři prémiové, ale nepovinné disciplíny – shyby, lano, předpon a GPS. Jedním z posledních úkolů bylo říct o. Tiškovi, v čem jsme originální, co umíme a co rádi děláme. Jakmile jsme měli tyto úkoly splněny, šli jsme za vedoucím tábora a oni nám toto táborové kritérium zkontrolovali, podepsali a nálepku dali. A tím nám skončilo plnění kritéria.
Lili, Berušky
Táborový oheň
Hřej nás svým žárem, spal vše špatné a nízké. Těmito slovy začíná překrásná chvíle, kdy jsou všichni spolu, zpívají a dívají se do rozdivočelých plamenů ohně.
Když píseň ustane, je ticho, slyšíte jen cvrčky v trávě a zvuky praskajícího dřeva. Je to čas, při kterém hned vzpomenete na své nejdražší a nejlepší okamžiky vašeho života.
Podíváte se na nebe, vidíte hvězdy a měsíc, putující po noční obloze, jako pán nočního nebe. Ptáte se, spadne nějaká? Co si budu přát?
Do toho se rozezvoní noty další písně a vy zpíváte a stále přemýšlíte o svém nejtajnějším přání.
Hvězda padá, naplňují vás pocity radosti, štěstí, ale i strachu. Je to hezký strach, bázeň, kterou cítíte, zda se vám nebo vašim blízkým něco stane, ale zda se vaše přání vyplní.
Otec Tišek vypráví zážitky ze svého života. Posloucháte a vzpomínáte, zda se něco takového přihodilo také vám.
Jelikož vše někdy končí, i táborový oheň má svůj konec, chytnete se za ruce, díváte se do pomalu dohasínajícího ohně a na líbivou melodii zpíváte „Zapad den, slunce svit“ a vy si uvědomíte, že krásný den je za vámi, a ještě nevíte, co krásného a tajemného na vás čeká zítra.
Maruška, Žabka
Pondělí – 3. táborový den
Zazvonil budíček. Vyskočily jsme ze spacáků a v rychlosti si oblékly plavky. Když zazněla hudba, jednotlivé družinky vyběhly před stany. Vedoucí zapsali jejich pořadí do tabulky. Holky běžely cvičit na fotbalové hřiště a kluci se ještě před rozcvičkou nad Jerichem proběhli v lese.
Postupně se všichni dostali do tůňky a namočili se v ní po ramena. Po návratu jsme se převlékli do suchého, vyčistili si zuby a uklidili jsme si. Po důkladné prohlídce ve stanech šla naše družinka na snídani, ke které byly rohlíky s medulkou. Po dvou signálech jsme se sešli na klučičím náměstíčku na nástup.
Od hlavního vedoucího Jirky jsme se dozvěděli podrobnosti o programu tohoto dne. Po mši jsme dělali tyto orlí pírka: Saltus minor a Saltus Magnus – švihadla, Obratnost, Logik, Míření ... Po poledním klidu, který byl po obědě, šly některé družinky pracovat do lesa, některé na borůvky a některé měly mezidružinová klání.
Osprchovali jsme se a měli kondičku a po kompletáři a večeři jsme šli spát.
Verča, Berušky
Nálada 3. táborového dne
Právě si užíváme plnými doušky poledního volna. Jsme zalezlí ve stanech - ty malé z nás ještě zahání smutek po domově, ty otrkané tábornice píší smsky svým ustaraným maminkám, že jsme v pořádku a máme co jíst.
Kluci si užívají na hřišti a plně zaměstnávají své nohy. Občas se ozve salva smíchu – všichni víme, že tábor skončí, než se nadějeme, a tak si ho užíváme plnými doušky. My starší holky se ještě sbíráme z včerejší stezky odvahy, kde jsme s Johankou putovali po nepřátelském území. Celou cestu jsme museli mlčet a držet se pohromadě. Bylo to fajn, i když jsme se museli už jenom dostat od Pašerajdy do spacáku. I když se nevsázím, tentokrát bych se klidně vsadila, že jsme všechny okamžitě spaly.
Andrea, Včelky
Výlet do Žamberka
Crr, zvoní budíček. Budu vám vyprávět, co se stalo 4. dne měsíce zrající kukuřice A.D. 2009. Tak jako každý den se cinkal na kravský zvon a začala rozcvička. Nejdřív se běžel běh zvaný Vatikán a potom, když se odběhlo, tak začala obvyklá rozcvička.
Raz, dva, tři, čtyři ozývalo se všude kolem. Pak první družina Srnců (to jsme my) vyběhla do tůně. „Valte hoši,“ pobízel náš rádce Lukin. Potom, co všichni Srnci naskákali do tůňky, tak se vyběhlo na kopec, kde stál tábor. Potom začal ranní hiena hygiena, což je čištění klů (zuby) a vyplachování. Pak nastala prohlídka stanů. Když se všechny stany prohlídly, tak se zazvonilo na obvyklou snídani. Když zazněly 3 famfáry a začal nástup.
Nejprve se vztyčily 3 vlajky, česká, evropská a radosťácká. Pak se vyhlásilo pořadí družin. Pak se vyslali členové družinky zabodly vlajky do šutru. A zahájil se výlet do Žamberka.
Nejdřív jsme šli po lesních cestách, kolem bunkrů spolku ŘOP. Pak jsme šli po asfaltové cestě, pak lesní cestou, až jsme došli na asfaltku vedoucí přes Kunvald až do Žamberka. Když jsme přišli do Kunvaldu, zrychlili jsme tempo, aby jsme mohli nakoupit. Když jsme nakoupili, šli jsme skoro až na konec Kunvaldu, aby jsme mohli poobědvat. Našli jsme posekanou trávu před nějakými domy. Když jsme poobědvali, vedoucí a šli jsme s nimi. Po 20 až 30 minutách ostré chůze se vedoucí oddělil a po 45 minutách až po hodině jsme dorazili k rodnému domu Prokopa Diviše.
Když jsme došli tak nás Franklin (otec Martin) dovedl až k Prokopu Divišovi (otec Tišek). Prokop Diviš nám ukázal trik s mizející mincí a zvětšovacím sklem. Pak jsme si poslechli velmi zajímavý životopis slavného vynálezce, lékaře, hudebníka a kněze Prokopa Diviše. Ve svém životě sestrojil: první bleskosvod, hudební nástroj Darvin`s door a elektro. Po zajímavé přednášce jsme se šli podívat na exponáty z doby Prokopa Diviše. Potom jsme se vydali na zpáteční cestu.
Šli jsme přes: Žamberk, polní cestu, asfaltku, lesní cestu, pole a Klášterec nad Orlicí.
Během cesty jsme vymysleli písničku o výletě s melodií V lese, jó v lese; a natrhali kytku. Když jsme přišli do tábora zazpívali jsme píseň a předali kytku otci Tiškovi a šli se osprchovat, pak už klasická večeře a nástup. Na konec jsme se pomodlili modlitbu z Kompletáře a šli jsme spát. Už se ozývalo jen chrr.
Zapsal Pirát (Tadeáš) z Kamzíků dne 6.8. A. D. 2009 3. běhu
Dne 4. 8. 2009 jsme vstávali jako každý den – plavky na sebe, potom na rozcvičku a do tůňky. Když jsme se vrátili ... atd.
Nešli jsme na snídani, ale na mši. Pak jsme se nasnídali a byl ranní nástup. Tam nám oznámili: „Dnešní heslo zní: Jděte do celého světa, ale dnes jen do Žamberka.“ Všichni jsme zopakovali a zjistili, že budeme mít dnes celodenní výlet do Žamberka navštívit rodný domek Prokopa Diviše. Maruška si vyzvedla GPSku, nastavila trasu a středním tempem jsme vyrazily.
Přešly jsme klučičí tůňku a pokračovaly v cestě, v lese jsme se pomodlily růženec a okolo dvanácté v poledne jsme tam dorazily. Daly jsme si se sebou zbalený oběd a když měl na nás otec Tišek převlečený za Prokopa Diviše čas, tak jsme se u něj posadily a oni nám pustili z kazety jeho život. A mezitím odesílal koruny do vesmíru. =) Když jsme se o něm dozvěděly až moc, prohlédly jsme si domek ze vnitř.
Pán, který tam byl, nám zahrál na harmoniku různé lidové písničky a taky byla možnost si zakoupit pohled, potom jsme si dočepovaly pití a vydaly se na cestu zpět. Šly jsme ale jinou trasou, dokonce i na kraj Polska, ta cesta byla o kilometr a kousek delší, ale zábavnější, protože jsme vymýšlely písničku – tedy v našem případě básničku, zněla takto:
Zdravíme tě, Prokope.
Proč tu nikdo neklepe?
Já jsem Prokop Diviš.
To se tedy divíš.
Sto pozdravů posílá,
otec Tišek z tábora.
A proč Tišek nepřišel?
Náhle někam odešel.
Pozdravujte ode mně
otce Tiška osobně.
Pozdravení vyřídíme a svačinu rychle sníme.¨
Máme ještě dlouhou cestu přes Kunvald pak rovnou k lesu.
V Kunvaldu jsme si koupily něco na zub a mířily k lesu, touto cestou jsme se pomodlily zase Anděl Páně.
Když jsme dorazily do tábora, upalovali jsme Otci Tiškovi tu básničku povědět. Potom jsme si vybalily, s celým táborem pomodlily kompletář, a protože už bylo docela pozdě, zalezly jsme do spacáku a šly spát.
„Dobrou noc“
Jsme tiše řekly a rovnou usnuly.
Klára, Žabky
Čtvrtý táborový den
Dům Prokopa Diviše
S Křepelkou jsme se vzbudili brzo – v tichosti jsme rozšněrovaly stan a poklidily jsme si nepořádek ve skříňkách – a že to už bylo potřeba. To, co se dělo po zvonečku je každému jasné, - na „Ladilý, ladylou“ jsme oběhly povinné kolečko a s Jasmin jsme zahájili rozcviku. Tůňka byla skvělá, ale už trochu špinavá – vstaly jsme předposlední. na nástupunám Jirka dal pokyny a dovysvětlil, kam vlastně jdeme.
Po snídani jsme nafasovaly GPS a s přesvědčením, že borůvky s tím nenajdeme, jsme se vydaly na cestu. Co si budeme povídat, cesta byla dlouhá a snad každý si našel nějakou bolístku, kterou bylo potřeba ošetřit.
U domku Prokopa Diviše jsme se posilnily a dychtivě jsme se zaposlouchaly do vyprávění, které nás zasvětilo do tajemství života Diviše. Po prohlídce jeho domu, kde nás nejvíc zaujal Divišův obraz, jsme se pustily na cestu zpátky.
Konečně jsme překonaly cestu a s písničkou na rtech a kytičkou v ruce jsme předstoupily před Tiška. Naštěstí se nám nic nestalo, až najedno klíště a pár uchýřů jsme se dostaly v pořádku zpět. Byly jsme unavené, ale s vědomím, že jsme zdolaly kus světa.,
Včelky
Nácvik country tanců, aneb jak je někdy složité napočítat do osmi
„Sýkorky, už se cinklo! Tak do sukní a honem na Velké náměstíčko!“
Celá družinka naši rádkyni poslechne a za okamžik už stojíme u stožáru.
„Vypadá to, že jsme tady nejhezčí družinka.“
„To jo, ale k čemu to je, vždyť těm neznalým takto k zapamatování kroků asi těžko pomůžeme.“
Z rozhovoru nás vytrhne Fandův hlas: „Takže pánové, zadejte se!“ „A udělejte kolečko,“ doplňuje ho Irča. I když někteří „pánové“ s prvním úkolem měli trochu problém, za chvíli jsme stáli tak, jak bylo řečeno.
„No, tak prvním tancem, který se naučíme, bude Autobus,“ je nám oznámeno.
A vzápětí nám Irča s Fandem ukazují kroky.
„1, 2, 3, 4 ... k sobě, od sebe, otočka, k sobě, od sebe a výměna.“
Po třetí výměně už jdeme všichni najisto, takže se můžeme pustit do dalšího tance. Tentokrát to je Zuzana. Pochodování, točení a juchání by nám vcelku šlo, ale teď je řada na proplétání!
„Chytneme svého partnera, to je jednička, PRAVOU rukou, dalšího chytneme LEVOU rukou, to je dvojka, pak zas za PRAVOU – trojka a pokračujeme tak až k osmičce. Jenomže, jako vždy, nějak to nevychází.
„Achjo! Copak je tak těžký napočítat do osmi?“ říkáme si zoufale my, již starší a zkušenější. Nicméně asi na sedmý pokus to nějakým zázrakem vyjde a tak nás už čeká jen Brána. Tam naštěstí není, co pokazit. Ale zábavy si člověk u ní tedy užije, zvlášť pokud bránu tvoří menší pár a urostlejší pár jí má projít.
„Tak a teď si ještě zkusíme polku, valčík a CHA – CHU,“ oznamuje nám Fanda. Tak tedy zkoušíme, nohy se nám pletou, snažíme se, ale už slyšíme (pro někoho opravdu vysvobozující) cinknutí na zvon oznamující konec programu.
Šárka, Sýkorky
Sbírání borůvek – aneb jak se nám vůbec nezadařilo
Dnes dopoledne, hned po obvyklé ranní tůňce, snídani a mši, jsme se dozvěděly, že naše družinka dnes dopoledne půjde sbírat borůvky. Měly jsme už velké plány, jak si přiuděláme trofejí a jak v celotáborové hře zase někoho předběhnem.
Poté, co jsme se převlékly a naše rádkyně došla pro kýbl, kelímky a lékárničku, jsme se vydaly směrem po malé americe a koukaly, kde jsou nějaké ty borůvky. Když jsme ušly zhruba kilometr a cestou malou ameriku pořád nic nebylo, došlo nám, že budeme muset změnit trasu. Asi tak po 500 metrech se začalo ozývat: „Už mám tři borůvky,“ a po dalších pěti minutách „už čtyři.“
No, nutno přiznat, že jsme nakonec nasbíraly 1,2 kg. Což je bídně málo... Celý večer po nástupu nám vrtalo hlavou, kde ostatní družinky nasbíraly tolik borůvek. Ostatní družinky dostaly zhruba 4-5 trofejí na osobu a pak se na nástupu hlásilo: „Družina Včelek po 1 trofeji na osobu.“
Křepelka, Včelky
