Ladylý ladylou, trpaslíci trávou jdou…a s nimi i skupinka Radosťáků na stavěčkách. To však neplatí pro kuchařky, které si to hned po probuzení ládují do kuchyně.
Po ránu se protáhneme u kotle, aby byl k snídani teplý čaj. Za pár okamžiků se už je možné u kuchyně potkat i některé z prvních rozcvičkářů. Pokud se stihne včas vše k snídani připravit, setkáme se se všemi u ranní mše svaté. Když se hladové krky našich pracantů po mši nasytí, rovnou se pustíme do vaření oběda. Přestože se práce koná na všech světových stranách od našich kotlů, v průběhu dopoledne jako by všechny cesty vedly do kuchyně nebo minimálně přes ni a každý zvědavě kouká a čenichá, co bude dobrého.
Před dvanáctou poslední ochutnávky, modlitba Anděl Páně a pak už honem ke stolům, kde čeká teplá polévka. Co skrývá termoport za výdejním stolem, prozradíme, když si vystojíte frontu a když hezky poděkujete a usmějete se na nás; třeba se pro ty nejpracovitější najde i nějaký ten přídavek nad běžný příděl. Kafíčko a odpolední mytí představují krátkou dobu odpočinku i pro nás kuchařinky.
Během odpoledne, kdy se všichni zas vypaří na svá stanoviště, nachystáme na stůl něco k svačině… Jak jinak než něco dobrého k snědku. A kdo přijde nejpozději? Samozřejmě vodnáři od tůňky. Ti však bývají nejhladovější. Proto když na ně nezbyde svačina, nepohrdnou ani krajíčkem chleba se sýrem nebo kouskem masa od oběda. A po svačině? Honem ať máme na sedmou večeři…
Poslední jídlo dne musí být zase trochu vydatnější. Když duch načerpá sílu z modlitby růžence, nesmí správný táborník zapomenout ani na své tělo, které po dlouhém dni potřebuje taky své. Po umytí a poklizení po posledním jídle dne si dáme chvíli volna, pomodlíme se kompletář a hurá do spacáku, ať nás zítřejší trpaslíci nepřekvapí!!!
Kuchařka Zuzka
