Ze všeho nejdřív Ti musím říct, že píšu strašně nerad. To už musí bejt. Psaní je totiž něco jako vánoční řetěz, ozdoba, bambulka, hezká šňůrka, stužka nebo něco takovýho. Psaní je obyčejný lhaní, aby se člověk dělal hezčím. Dospělácká finta. Chceš důkaz? Vezmi si třeba začátek mýho dopisu: „Milý Bože, jmenuji se Oskar a je mi deset let. Zapálil jsem kočku, psa, náš dům (myslím, že jsem dokonce ugriloval i červený rybičky) a píšu Ti svůj první dopis v životě, protože dřív jsem fakt nemohl, musel jsem se učit a neměl jsem čas.“ Místo toho jsem mohl klidně napsat:„Říká se mi Plešoun, vypadám stěží na sedm, kvůli rakovině bydlím v nemocnici a nikdy jsem se na Tebe neobrátil, protože si stejně myslím, že neexistuješ.“ Jenže když Ti napíšu tohle, bude to jednak vypadat hloupě, jednak Tě budu míň zajímat, a já potřebuji, aby ses o mě zajímal.
Tak začíná knižka Oskar a růžová paní a tuto kapitolu jsme četli na začátku října na prvním spolču tohoto školního roku. 16. března na spolču budeme číst už poslední Oskarův dopis Bohu ( i když spolčo ještě bude pokračovat). Tak kdo by se chtěl dozvědět, jak to s Oskarem dopadne, tak přijďte v úterý 16. března 2010 v 17:30 k brněnskému drakovi, kde teď naše spolčo bývá.
Knihu Oskar a růžová paní napsal francouzský autor Eric-Emmanuel Schmitt jako část Cyklu o neviditelném. Oskar píše v dopisech Bohu o všem, co prožívá, o problémech, které řeší, i o svých pocitech. Prožíváme tak s Oskarem nejdůležitější chvíle jeho života – ty radostné, i ty, které vhání slzy do očí.
Příběh Oskara vás určitě pobaví, ale také je plný hlubokých myšlenek o Bohu, životě a lidech a věřím, že každý, kdo ho čte, si v něm něco najde. Pokud byste si tuto povídku chtěli přečíst, ale nemohli ji nikde sehnat, tak se mezi námi pár výtisků na půjčení určitě najde.
