Po deštivé noci nastalo deštivé ráno. Přesto se našli otužilci, kteří přišli v plavkách na hřiště protáhnout ztuhlá těla a v kádi probudit poslední spící buňky v těle. A protože se na nás nebe stále mračilo, dnešní nástup byl v saloonu, kde každý kmen ukázal svůj tototam a krásně vyzdobené tašky malováním a savením a připomněl své kmenové jméno a pokřik.

          A pak jsme se dali do další výroby, kde každý národ podle své fantazie měl vyrobit „hudební nástroj“. A tak vznikaly krásné věci z toho, co kdo našel či někde vyhrabal. Zužitkovali jsme vše, co šlo – víčka od piva, kelímky, dřívka, kyblíky, igelitové pytlíky, poklice, papírové trubky, skleničky, brusný papír, hřebíky…

           Po obědě dorazili Vlachovi a večer odjeli Marešovi. K naší velké radosti také dorazili aspoň na odpoledne zástupci Najmanů.

           Počasí už se umoudřilo, a tak jsme po knedlu-vepřu-zelu a kafíčku navštívili indiánskou vesnici a pomáhali jsme domorodcům získat peříčka na indiánské čelenky. Ty jsme společně s dětmi vyrobili a sebe pomalovali indiánskými barvami. A ještě zbylo trochu času na fotbal a proběhnutí, dokud nás prudká přeháňka nezahnala do chalupy. A protože jak rychle přišla, tak i rychle odešla, mohli jsme si při nástupu zatančit za zvuků nástrojů všech národů.

           A po vrtulkách s mákem honem do hajan. Rodiče se už moc těší do sednice. A co že se tam děje? PST! No, přece oslavujeme narození Elišky Hojgrové. Ale to už dveře zavíráme a jdem slavit.

maminka Barča