Na ranním nástupu jsme natáhli plachty a slyšeli „Plavčíci pozor! K balení rozchod!“ To nám to pěkně začíná (den), vlastně končí (tábor)…no, co se dá dělat. Uteklo to jako voda. Dopoledne jsme se ale ještě zašli podívat do lesa na domečky a přístřešky, které jsme postavili vloni. K údivu všech vydržely! Tatínci pomohli se sklízením věcí do táborových zimovišť a před obědem jsme s písničkami a modlitbou ukončili naše celotýdenní povídání pro nejmenší. Ještě společné foto, oběd, uspat děti, dobalit… a byl tu slavnostní závěrečný nástup, na kterém jsme děkovali a loučili se. Dostali jsme poslední stopy a trofeje na naše poutnické hole. A představte si, vedení tábora rodin ještě plnilo moderní pětiboj (střelba, plavání, dostihy, běh a šerm), který pro ně připravili rodiče, prý abychom si na chvíli vyměnili role. Kdo vyhrál? Těžko říct… Teď už jen roztáhnout křídla (vlastně ruce), nastartovat letadlo a hurá směr Evropa – domov. Bylo nám tu moc dobře, tak příští rok Ahoj! A nezapomeňte dnešní heslo: „Nikdy nezačínej přestávat, nikdy nepřestávej začínat.“ Velké díky vám všem - rodinky, treperendy, kuchařky, Tišku, Martine,…za společné prožití našeho putování.
zapsala mamka Bohunka
