Uff, konečně jsem se dostal k tomu, abych vám zase něco napsal. Chci se vám omluvit za nepravidelné zpravodajství, ale vážně to jinak nejde. Kdybyste jen věděli ... tolik se toho tady děje. Když konečně jednu záhadu vyřešíme, už tu jsou nejmíň dvě nové. Jak tohle můžou dva kosové zvládnout?
Ale aspoň o včerejšku vám chci něco povědět. Bylo to vážně bezva!
Dopoledne se zase každá družina (pojmenovali je podle našich kamarádů – potkali jsme třeba Veverky nebo Racky) vydala dělat něco jiného, někteří plnili orlí (nevím proč vybrali zrovna tyhle tyranské ptáky ...) pírka, někteří jeli na výlet na okolečkovaných prkýnkách s řídítkama, zkrátka každý dělal něco.
Ale hlavně vám píšu kvůli jiné věci. Kvůli tomu, co se dělo odpoledne. Najednou se totiž celý tábor vylidnil a my nevěděli kam. ale šli jsme za ozývajícím se křikem a smíchem. A pak jsme to uviděli. Uprostřed lesa tekla řeka a všechny děti se čvachtaly, hrály si, no zkrátka si užívali pravého prázdninového dne s kamarády u vody. Kdybyste jen viděli ty rozzářené tvářičky ... A bylo to super i pro nás s Igorem. Konečně jsme se po namáhavém pátrání taky osvěžili a nabrali nové síly, aby další pátrání probíhalo ještě úspěšněji ...
Váš kos Ilja
