Vzhledem k tomu, že jména hlavních vedoucích letošních běhů táborů jsou již známa. Rozhodli jsme se je Vám trochu přiblížit, abyste i Vy poznali, že vybíráme skutečně schopné vedoucí do vedení táborů. Postupně Vám budeme přibližovat jednotlivé osobnosti. Začínáme kým jiným než Woytou - Vojtěchem Drápalem - hlavním vedoucím prvního běhu.
Proč jsi se rozhodl vzít tak odpovědnou roli hlavního vedoucího?
Vše co můžeme dělat je inspirovat… V práci, ve škole, všude okolo se setkávám se zajímavými myšlenkami a nápady. A chci jimi obohacovat i ostatní. Taky jsem jako vedoucí vnímal a vnímám věci, které mi na táboře vadili a vadí, přičemž jako hlavní vedoucí mám možnost je změnit. A v neposlední řadě ve chvíli, kdy mám udělanou nebo zdelegovanou veškerou svou práci, tak jsem omezen jen sám sebou. Tudíž jsem jako hlavní vedoucí už vytíral záchody, pomáhal službě řezat hranici, nebo jen tak seděl a půl hodiny kecal s děckama o tom, jak se doma připravují na biřmování - a nebyl jsem vázaný konkrétním místem či úkolem.
Co pro tebe bylo v dobách tábornictví na táboře NEJ?
Večerní country plesy, kondiční běhy, orlí pírko Uzlík, celodenní výlety.
Co podle tebe dělá Radost tou pravou Radostí? Chceš-li Ameriku Amerikou?
Lidé, prostředí, zažitý režim. Když říkám rodičům, aby poslali dítě na tábor, tak argumentuji tím, že u nás mají jistotu, že potkají slušné děti. Že mezi děckama nebude žádný grázl. A jestli ano, tak se neprojeví, protože zapracuje prostředí i kolektiv. Sám si pamatuji jak jsem ve škole a doma (naštěstí ne před rodiči) v patnácti mluvil sprostě, ale jak jsem přijel na tábor, tak jsem všechny hrubé výrazy naráz jakoby zapomněl. Možná, že se tohle v poslední době trochu vytrácí, dříve bývala Amerika ostrovem, místem sama pro sebe, nevěděli jsme o tom, co se děje v okolním světě, kdyžtak jsme se to dozvěděli od Tiška v kázání nebo od Martina na nástupu, pokud šlo o něco důležitého. Jediné spojení se světem bývaly dopisy. Doteď mám všechny dopisy z táborů poschovávané, měly pro mě ohromnou cenu. Dnes už to tak není. Každé dítě má mobil, volá domů a píše smsky. Už nejsme tím jiným světem, tou pohádkovou říší, kde čas dostává jiný rozměr a kde jsou všechny děti hodné a zlobí jen, když je to nezbytně nutné. Je to nová výzva, se kterou se musíme poprat, bránit dětem volat a smskovat domů dnes není dost dobře možné a asi ani žádoucí. Ale pokud by nebyly na táboře výzvy tak by to přece byla nuda ne?
V čem tě Amerika ovlivnila tak, že to předáváš dál?
Otevřené oči - když je něco potřeba udělat, tak jdu a udělám to. Nebát se jednat. A určitě moje křesťanská víra by měla úplně jiný rozměr, nejspíš bych zůstal jen na povrchu, kdoví, jestli bych vůbec ještě byl věřící…
Co bys poradil letošním táborníkům teď v únoru? Mají cvičit, modlit se, obojí?
V prvé řadě se přihlašte na tábor (ideálně na první běh). Jinak buďte správní, nebojte se být sami sebou, využívejte čas smysluplně. Poznávejte sami sebe, co je pro Vás konkrétně důležité, co chcete v životě dělat, nebo spíš, jakým člověkem chcete být. Najděte si kamarády a naučte se poznat ty pravé a správné.
Co děláš, když zrovna nepřipravuješ tábor?
Tss, dobrá otázka. Jednak pracuji jako finanční konzultant, do toho v Brně studuji prezenčně dvě vysoké školy, práva a ekonomii, vzdělám se v osobnostním růstu a psychologii, na filosofické fakultě mám zapsaný vzdělávací modul osobnostně sociálního rozvoje (to je takové poloviční studium), snažím se vyrazit sem tam s kamarády na kofolu nebo pizzu, a pak různě, četba, kultura, atd.
Vojtěch Drápal - Woyta
Woyta jezdí na Ameriku od malička. Od roku 2007 se řadí mezi vedoucí a neodmyslitelně patří k hlavním táborovým postavám. V historii se zapsal jako sportovní vedoucí a jeho zábavné kondiční hry jako 300: Bitva u Thermopyl nebo 212: Hannibal ante portas! jsou dodnes pojmem. Podílel se také na vytváření několika her, v poslední době se snaží zapojit i prvky zážitkové pedagogiky. Poslední 2 roky byl hlavním vedoucím prvního a běhu a tento rok tak bude pokračovat ve své pozici.
