Chvílu potom byla sváča – rohlíky s jogurtem. Potom byla hra – sbírali jsme kytičky a složili jsme papír s šifrou, která nás dovedla do Wigvamu. Tam jsme zjistili, že jsme ještě s Fišerovými a Vinklerovými domorodí Indiáni. Poznali jsme hafíka Vrťapku (když bubnoval na bubny a my jsme za ním všichni přišli). Ten pes je ale legrační. Má dvě velký uši a oooobrovskej nos. Všechny nás vočmuchával – hlavně svý dva páníčky misionáře, kteří se nás snažili obrátit na víru – a ještě asi budou… Ale my se nedáme:):):)!
A večer už byl jenom oheň, na kterým jsme poznali, že tu nejsme jen z našeho kontinentu, ale že se tu prohání i Eskymáci, Afričani a Křováci!! To bude teda ještě zajímavej tejden…
Vašík Močuba (7 let)
