- Neříkejte dítěti, že když bude hodně plakat, tak si pro něj maminka přijede.
- Když už nemůžete využít autobus vedený zkušeným vedoucím (Evžen), tak jen přijeďte, vybalte a jeďte dom (nebo na lodičky na Pastviny).
- Troje slipy nestačí.
- Pište dopisy. Když nelze dopis, tak alespoň pohled. Když nezvládnete svému milovanému dítěti poslat aspoň pohled, pište vzkazy. Hlavně nevolejte.
- Když už musíte volat, volejte vedoucímu. Pokud vám to nebere, stará se o vaše dítě.
- Pokud tedy voláte dítěti, neptejte se ho, jestli se mu stýská.
- Dobroty, které chcete táborníkovi dát s sebou, rozdejte chudým.
- Pokud dopředu víte, s kým by bylo Vaše dítě šťastné ve stanu nebo v družině, sdělte nám to dříve, než při prvním setkání v zahajovací sobotu. Případně raději přijměte naše doporučení vycházející z věkového rozdílu dětí.
- Zamyslete se nad tím, jak zvýšit povědomí dětí o jejich věcech. Například aby poznali svoje tričko – cedulka? Lihová fixa? Vyšitý monogram?
- Letos jsme v rámci přípravy tábora využili 10 rolí zbytků samolepicích fólií, 100 mušliček od móře, dva pytle plyšáků, medaile od jedné maminky. Pokud máte doma podobné poklady, budeme rádi, když se podělíte.
Berte naše desatero s rezervou – mysleli jsme to upřímně. :-)
Vysvětlivka k bodu devět (9):
Evžen: Takhle jednou po mytí jsem si uvědomil, že tu ještě nebyl Vojtík. (Rozumětje ve sprše.) Vojtíka jsem našel ve stanu, jak bulí, že nemá ručník. Povídal, že už vyrazil do sprchy, prý cestou dokonce ani neskákal z náspu před dívčími WC, že aby se mu něco nestalo. A došel ke sprše a ručník - nikde. Tak teď brečí. Tak jsem řekl: pojď, najdeme ho. A našli. Ručník byl kousek od sprch, na zemi. Konec příběhu.
Mariana, Danka, Vojta
