Déšť
Schovejte si uši
vždyť tu prší.
V noci i ve dni
musíme být hodní.
Ráno co nás nečeká?
Místo tůňky je řeka!
Při mši zhasne světlo
pak nás to na zem smetlo,
kapka po kapičce
dokonce i při kondičce.
Mokrý všechno máme
tak to do sušárny dáme.
Pláštěnky jsou super
to prádlo si vyper.
Bláto je tu všude,
snad lépe bude.
Ale nám se nic nestane
a brzy pršet přestane.
Déšť je jako zlost
tak řekneme: "Už dost."
Anička, Ještěrky
Matinée
V úterý večer se konalo první matinée našeho druhého běhu. Na zazvonění zvonu jsme se sešli v Piškvorkách, kde byl již připravený klavír a ze stromu jej ozařovalo rozsvícené světlo. Tu na "podium" ke klavíru vyšla slečna v oblečení sladěném v černé, bílé a červené barvě. Byla to Barča. A jen co začala hrát, na scénu příšel Jimmy ve stejných barvách s černým deštníkem, s potutelným úsměvem na rtech a za nám přiběhla dívka. Předvedli krásnou, laškovnou mimickou scénku a zahájili jí tento večer.
Po nich se za klavírem začali střídat další táborníci. Z velké a rozložité hrušky na ně z výšky dopadalo světlo a osvětlovalo je, když nasvícení předváděli to, co dokážou, to, co si tak dlouho nacvičovali. Hudba klavíristy, houslisty, kytaristy i přednašeče básní se nesla ztichlým táborem a odplouvala přes naše hlavy do neproniknutelné tmy.
Hbité tvrdé údery rozrážely večerní ticho, zatímco něžné pomalé tóny jej tiše zklidňovaly. Byl to krásný večer. Takový, kdy měl každý čas se alespoň na chviličku zastavit. Uklidnit shon v sobě a nechat rozehnat všechny smutky a zlé myšlenky. Nechat v sobě rozeznít tóny, které nás všechny propojily. Večer jsme zakončili společnou modlitbou, po níž jsme se rozešli do svých stanů a šli spát se sny na tento večer.
Kadl, Veverky
