4. táborový den na Radosti

Dnes ráno jsme začali den tím, že jsme vyběhli ze stanů jako vždy, kouzlo ale bylo že místo naší kariéry ve které jsme byli poslední a předposlední. Teď jsme druzí. Pak jsme však museli na nástup. "Celý den se mi zdál nějaký podivný," říkal jsem si, protože hned u tůňky na nás mluvili anglicky. Bylo mi to podivné, myslel jsem si, že jsem ospalý. Ale na nástupu mě přesvědčilo to, že nástup byl v angličtině. Udivilo mě, že Vítek (náš rádce) nám to ihned překládal. Byly dokonce vyměněné vlajky EU za Americkou.

Pak zněla dokonce i Americká hymna. Potom byla mše svatá, která byla zpestřena tím, že přejel traktor. Bylo to krásné. Teď na konci dne jsem zapomněl na snídani, tak to teď dopíšu. Snídani jsme měli takovou, že jsme našli medulku a chléb.

Po mši jsme měli jablka a dozvěděli se, že máme mezidružinovku. Úkoly: holky: přetahování, přenášení žličkou, přehazka, slovo na jedno písmeno, souvislé mluvení. Hoši, neboli my: přetahování, řetěz, nalejvání vody z věže, přenášení šišek a dračí sluj – tu děvčata vyškrtla. A my jim přenášení. Nakonec to skončilo 6:2 pro kluky (pro nás). Pak byl výtečný oběd, bylo kuře s rýží.

Po obědě byl odpolední klid. O něm jsem hrál na piáno a koukal se na zkoušku na matinée. Musím dodat, že s mi velmi hodně líbila. Pak byla hra, která spočívala v tom, že jste měli najít gangstery. Velmi se mi líbilo jméno DŽOU DŽOU. Byla to sranda, akorát jsem strašně sprintoval. Teď před minutou jsem se dozvěděl, že jsme byli první se 2300 dolary. Asi takhle ocenění bylo: za normálního gangstera 50 dolarů, šéf aneb kápo, kterého jste mohli chytat až když jste našli celou bandu byl za 200 dolarů. B.B. Aneb Big Boss byl za 1500, ale nikdo ho neměl. Nedal se sehnat, protože jste ho museli sestavit sami z nápověd. Pak byla svačina a potom kondička.

Vašek, Jeleni 

Můj příběh z tábora Radost – 2. běh

Když jsem dojel autobusem z Brna, přede mnou byl težký výstup na horu a aby to nebylo málo, za mnou Kuba Hádek. Nahoře bylo malé uvítání, pak nástup a po nástupu jsem šel do svého nového stanu. Když jsem si uspořádal věci do skříňky a boty pod postel, šli jsme všichni do kostela na růženec, pak na svačinu.

Ze začátku se to rozjíždělo pomalu, ale v neděli nastoupilo kritérko. Já jsem ho dokončil už v neděli a v pondělí nastoupil na orlí pírka.

V úterý jsme se utkali v mezidružinovém klání se sýkorkami. Vyhráli jsme 6:3 a odpoledne byla rozcvička: hop, hop, hop (to mělo být překvapení), po rozcvičce hop, hop, hop byl fotbal kop, kop, au moje břicho (to jsem říkal já). Vyhráli jsme 4:0. Po fotbalu jsme chytali bandity za obyčejného bylo 50 $, za šéfa 200 $, pro 1. pro 2. 170 $ a pro 3. 140 $, atd. Pak jsme běželi Francii.

Jožka, Jeleni 

Moje zážitky

Sobota

Když jsme přijeli, tak jsme se seznámili se svojí družinkou a pak byl nástup. Po nástupu jsme si vybalili, pak jsme soutěžili o vízum, abychom mohli jet do Ameriky. Pak byla večeře a nakonec táborák.

Neděle

Nedělní ráno jsme po budíčku šli do tůňky a pak byla prohlídka. Když prohlídka skončila, tak se šlo na snídani. Po snídani byl nástup a když skončil, dělali jsme kritérko. Pak byl Anděl Páně, oběd a pak polední klid. Pak se dodělávalo kritérko a potom byla kondička. Pak jsme hráli fotbal a nakonec běh. Když jsme doběhli, šli jsme se vysprchovat a pak byl večerní klid. Pak byla večeře a po večeři večerní modlitba a nakonec jsme šli spát.

Pondělí

Ráno když byl budíček, tak jsme běželi do lesa, pak byla rozcvička a jako obvykle jsme běželi do tůňky. Pak jako obvykle byla prohlídka a po prohlídce snídaně. Po snídani mše a po mši si ten, kdo neměl kritérium, si ho dodělal a kdo ho už měl, tak dělal orlí pírka. Pak byl Anděl Páně a potom oběd. Po obědě polední klid a pak jsme šli na půldenní výlet. Když jsme přišli, tak jsme šli do sprch. Když jsme se vysprchovali, tak jsme měli večerní volno. Po večerním volnu byl růženec, po růženci byla večeře a byla stezka odvahy. A nakonec jsme šli spát.

Úterý

V úterý ráno byla jako vždycky tůňka a po tůňce prohlídka. Po prohlídce snídaně a po snídani mše. Po mši byly mezidružinovky a hra v lese banditi. Odpoledne byl Anděl Páně a pak oběd. Po obědě odpolední volno. Pak ti, kteří měli mezidružinovky, tak šli do lesa na tu hru a ti, kteří byli v lese na hře, měli mezidružinovku. Pak bylo večerní volno. Byl růženec a pak večeře. Po večeři bylo matinée a pak jsme šli spát.

Anonym 

Stezka odvahy

Od začátku jsme věděli, že účast na ní je dobrovolná a že to nebude žádná procházka při měsíčku. Přesto jsme se přihlásili téměř všichni. Rozdělili jsme se do skupin podle věku a vyrazili jsme. Stezka odvahy mohla začít. Nás nejstarší zavedli vedoucí přes ohradu s krávami (běžící krávy – nejděsivější část výpravy) až do lesa. Tam jsme ve tmě stáli asi sto let a postupně jsme byli odváděni pryč.
Když jsem přišla na řadu já, bála jsem se, že se budu muset dostat sama do tábora. Neměla jsem totiž ani tušení, kde vlastně jsme. Ale podle instrukcí jsem putovala po světýlkách a provázku nočním lesem. Až jsem dorazila k osvětlenému bunkru a tam na mě čekala smrtka? Ze dvou smrtek, které obývaly zarostlý bunkr se nakonec vyklubala poměrně přátelská stvoření. Nejenže mi sehnaly fixu, abych se mohla zapsat na listinu, ale navíc mi jedna (záhrobním hlasem) poradila, že na každé další křižovatce je světlo. Potom už nebylo příliš těžké dostat se zpátky do tábora – zvlášť, když jsem zjistila, že se nacházím na malé Americe, naší obvyklé denní trase. Takže, i když napíšu, že jsme byli velmi odvážní, stejně se nám myslím ulevilo, když jsme dorazili do tábora.

Nácvik country

Dnes dopoledne se asi polovina ze všech družin shromáždila na klučičím náměstíčku, kde měl proběhnout nácvik country tanců.

Celý proces začal - mezi kluky velmi neoblíbenou – pánskou volenkou. Jedenáctiletí gentlemani nám holkám přitom jasně dali najevo, jak si stojíme: „Néé, tuhle nechci!“ „Já chci tu s modrým kloboučkem!“ apod.

Když byla fáze rozřazování do dvojic ukončena, začaly se cvičit první kroky. Osm vlevo, osm vpravo, kluci jednou doprostřed a holky tleskají. Naučili jsme se tři klasické country tance, které na Americe tradičně tančíme, a náladu nám nezkazili ani drobné přešlapy (občas tančil kluk vedle kluka neboť jsme nezvládali odpočítávání tanečníků při výměně) ani přicházející děšť.

Nácvik country ted celkově vzato dopadl na výbornou. Jak nás připravil na country bál se ještě uvidí.

Kristýna, Sýkorky 

Stezka odvahy

V pondělí večer jsme se všichni sešli v Jerichu k již druhému táborovému ohni. Hráli jsme, zpívali jsme, smáli jsme se a už se i těšili do spacáků. Ale Mariana s Maruškou nám udělaly pěknou čáru přes rozpočet. Oznámily nám totiž, že jsme šťastně přepluli oceán, ale naše pomoc ve vesnicích roztroušených v divočině je potřeba hned. A tak nás rozdělily do čtyř skupin podle věku a my se vydali na cestu – na stezku odvahy.

My nejstarší jsme za naprostého ticha došli určitou oklikou přes louku kterou obývalo stádo krav na kláštereckou. Tam jsme se rozestavěli po metru podél cesty a čekali, až se úplně setmí. Vedoucí nás postupně volala, prozrazovala informace a posílala na cestu. Museli jsme jít ještě kus dál po klášterecké, až ke světýlku. U toho jsme zahli na lesní cestu, která nás dovedla k dalšímu, u kterého jsme se chytli provazu a došli podle něho až k bunkru, před nímž už na nás čekal jakási zrůda, která nám jasně ukázala směr naší další cesty, a to přímo do bunkru! V něm nás vylekala další polomrtvá příšera. Ta na nás něco vytasila. Po prvním úleku, že jde o nůž, jsme se vzpamatovali a uvědomili si, že je to fixa, kterou jsme se podepsali na „úpis“.

Po vyjítí z bunkru jsme dostali instrukce k návratu do tábora, to už jsme pak šli důvěrně známou cestou malé Ameriky. Zbývaly nám dva poslední úkoly – nahlásit se v Jerichu, že jsem v pořádku došli, a jít konečně spát. Dobrou noc.

Šárka, Vlaštovky 

Můj příběh z třetího dne tábora

Všechno začalo úplně stejně jako ostatní dny, na vstávání jsme byli jako družina Jelenů zatím jako vždy poslední. Po snídani byl nástup a po něm mše. Potom byly orlí pírka. Já jsem se rozhodl dělat sílu a hned jak bych to měl, tak bych šel na Saltus. Ale když jsem uviděl, že to z velké části obstarává Fanda, pochopil jsem, že nic jiného nezvládnu. A tak jsem se do toho pustil.

Jako první protivník byl úkol horostěna po třech. Tu jsem udělal bez nohy. Pak jsem se zavěsil na hrazdě. Stoupání na štokrle byl asi nejlehčí úkol, proto jsem ho udělal za chvíli. Potom jsem hodil 4,6 metru medicinbalem. Vytáhnout se po laně bylo hodně těžké, ale nakonec jsem to udělal. Odnesl jsem Toma Tyrnera od fotbalového rohu k rohu (na šířku) a to tam a zpátky. Když jsem ho donesl zpátky, splnil jsem leh na záda. Když ta jedn minuta skončila, právě zvonil zvon na Anděla Páně. Na oběd bylo, bylo, bylo... no nevím, co bylo, ale určitě to bylo dobré. V „poledňáku“ jsem vybarvoval a vybarvoval a vybarvoval zápisník.

Potom byl výlet. Vyšli jsme směrem na Klášterec, ale dole na mostě jsme odbočili doprava. Do tábora jsme došli jako první. Potom bylo družinové volno a my jsme docvičovali scénku a opět jsme malovali. Pak byl růženec, večeře a potom druhý táborový oheň. Na konci dne a taky na konci táborového ohně, nám Maruška oznámila, že bude pouť do naší farnosti, jenže džunglemi a že tam prý budou divoká zvířata. Rozdělení do věkových kategorií proběhlo o chvíli později. Byl jsem ve skupině starších.

Sešli jsme se u cimbuří a došli na kraj lesa. Tam nás Woyta seřadil, my jsem si zavázali oči a chytli jsme za ruku, toho, kdo šel před námi a za námi (táborníka). Ta cesta byla zprvu pohodová ale ke konci byla odporná. Došli jsme zezadu k Ontárku. To jsme přešli po kladině a šli jsme do Vigvamu. Tam jsme se ohlásili a šli jsme spát. Dobrou noc Vám přeje

Kuba z Jelenů 

Moje zážitky

V sobotu hned po příjezdu jsme si odložili kufry, které nám na Radost přivezla auta. Hned potom jsme se rozdělili do skupin a do stanů. Pak přišlo na řadu balení. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to do té skříňky nemůže vlízt, ale nakonec se mi to tam bez problémů vešlo. Večer byl táborový oheň, u kterého jsme zpívali a vykládali jsme si vtipy.

V neděli ráno se poprvé ozval budíček. To pro nás znamená se do patnácti vteřin převléct do plavek, vzít si ručník a boty do rukou. Až zazní melodie, vyrazíme ze stanů a musíme se co nejrychleji poskládat do skupinek. Která skupinka bude první celá, má potom různé prémie. Potom se běží do tůňky. Po tůňce se převlíkáme z plavek do suchého a čistíme si zuby, po kterých máme volno na uklízení, protože ráno je kontrola pořádku. Odpoledne jsem měli polední klid a potom jsme si dodělávali kritérko.

V pondělí jsme měli budíček. Po budíčku jsme měli kontrolu pořádku. Dopoledne byl poslední termín na dodělání kritérka a ti, co už to měli si mohli děla orlí pírka. V poledne byla modlitba Anděl Páně a potom se šlo obědvat. Po obědě jsme měli opět polední klid a pak jsme vyrazili na výlet. Každá skupinka dostala GPS a mapu a měli projít určitou trasu. Večer byl táborový oheň.

V úterý byla opět rozcvička a tůňka. Celý tábor se rozdělil napůl a v každé půlce se určilo, jaká skupinka bude s jakou skupinkou soupeřit. Vždy to byla nějaká holčičí skupinka proti klukům. Aby to nebylo nevyrovnané, tak holky i kluky si určili pět úkolů, ve kterých se bude soutěžit. Nemyslete si, že na sto procent vyhráli kluci, protože když si holky určily pletení copánků, tak většinou vyhrály holky. Někdy dokonce holky porazily kluky i ve shybech. Jedna polovina měla mezidružinovku dopoledne a ostatní hráli lesní hru. A odpoledne se to otočilo. Pak bylo kondiční cvičení a hrál se fotbal. Součástí kondičky byl jeden kilometr dlouhý běh, kterému se říká Francie.

Martin, Racci 

O výletě

3. táborový den

Tento den začal výbornou koupelí v naší milované tůňce. Byla po dešti výjimečně teplá, z tůňky rovnou utíkat na úklid stanů před prohlídkou. A potom hned na výbornou snídani byl avánočka s marmoškou a po snídani mše, ze mše na program. Dělala se orlí pírka a kritérium. Pak odzvonili konec programu a šli jsme na Anděla Páně. Brzo poté na oběd do naší výborné kuchyně a po polední pauze jsme vyrazili na náš první výlet.

Ohlásili jsme odchod na hlídce, vzali si lékárničku a poté jsme vyrazili. Šli jsem nejdříve do Klášterce nad Orlicí. Šli jsme ve dvojstupu takovou cestou (?) na kopec. Když jsme tam došli, byl mrkvičková přestávka. A pak dál a dál a pořád dál cestou, necestou, polem, nepolem, silnicí i lesem, až jsme došli k našemu rybníku s kládou, který se jmenuje Ontarium. Tam jsme si docvičili scénku a šli jsme do tábora. Tam jsme se pomodlili růženec a šli na výbornou večeři. Po rychlém nástupu jsme se odebrali k táborovému ohni, kde jsme si pěkně zazpívali a zahráli scénky a po večeru a vyčištění zubů šupky do postele.

Tomáš, Jeleni 

 

Táborový příběh

Když konečně nastal den, kdy jsme měli předvést scénku z výletu, tak jsem se hrozně těšil, jak na to bude obecenstvo reagovat. A měl jsem k tomu důvod. Tím důvodem bylo to, že jsme se hrozně snažili, aby to bylo s humorem. Když jsme dohráli, všichni se za břicho popadali. Byl jsem rád, že se nám to povedlo. A nebyli jsme sami, když všichni dohráli. Publikum mělo stejnou reakci na každou scénku.

Zjistili jsme, že pak budeme hrát druhpou scénku, a náš rádce byl tak pohotový, že okamžitě tu scénku vymyslel, napsal text, a předvedl nám to. Já jsem se nemohl dočkat, a tak jsem rádce a podrádce pořád otravoval, kdy už to bude. Mimochodem, moje přezdívka je Glum z Pána prstenů. Na našem táboře je to moc príma, a tak jsme si to užívali. Trvalo to pomalu a to bylo dobře, protože jsme na to „užívání“ měli víc času.

A pak byl večer, pak byl budíček, pak byla rozcvička, pak tůňka, pak snídaně, pak mše svatá, svačina, polední klid, oběd, kondička, sprchy, večerní klid, růženec (ještě jsme se modlili Anděl Páně), večeře, čištění zubů, večerka, noc a budíček. A tak to chodilo každý den a znovu, a znovu, a znovu, a znovu až do mého vysněného dne!

Tomáš z Jelenů 

Pohled na tábor od začátečníka

Můj první dojem byl dost šokující. Když jsem dojel se čtyřmi táborníky, kteří jeli se mnou vlakem do tábora, tak tu bylo šíleně moc děcek. Nedošlo mi totiž, že polovina děcek byla z minulýho tábora. Aby toho nebylo pro začátek málo, tak sem prošvihl nástup na WC!

Abych se přiznal, tak se se po neúspěšném začátku dost obával, jak tábor bude pokračovat. Tábor mě však příjemně překvapil. Rychle jsem zapadl a začalo mě to tady bavit. Byl jsem přidělen pod racky.

Naší družince velí Kuba Hádek a já jsem podrádce. Má to s náma těžký. Tak například druhý den sem ještě s jedním expertem hodil spacák místo za stan na stan. Pak sme jako vlajková četa odnášeli vlajku na opačné strany a tak jen doufáme, že si toho moc lidí nevšimlo.

Poslední dobou je to zde lepší a lepší. Zatím jsme neprohráli jediný zápas ve fotbalu. Dalším našim velkým úspěchem bylo 1. místo celkově, teď sme sice už 3., ale věříme si, že to na to 1. místo ještě dotáhneme.

David, Racci 

 

Jak polapit banditu???

Víte? Nevíte? Táborníci tábora radosti to vědí. A to jsme my! Tak my vám to povíme.

Lesní hra: V úterý dopoledne se čtyři družinky vypravily udělat na divokém západě pořádek. Každá statečná skupina čítala osm nebo devět členů. Všichni masírovali svaly, aby loupežníci byli co nejdříve za mřížemi. Nejdůležitější však byla pravidla. Na stromech se skvěly portréty hledaných a my jsme za pomoci našich vzorníků (které nám poskytovali různé druhy očí, nosů, vousů, atd.), jsme si museli co nejlépe zapamatovat a pak vydat našim vedoucím stylem např. ,,Joe Joe – tvar hlavy 2,uši 5, oči 3 …“

Zatímco jsme probírali družinkovou taktiku, zaznělo: ,,Za 40 sekund začínáme!“ Vrhli jsme se do nebezpečných amerických lesů. Boj začal. Jako vítr jsme pronikali křovisky, zakopávali o pařezy a spadené větve a hnali se do hloubi lesů, abychom učinili spravedlnosti za dost. Zprvu to bylo namáhavé, ale poté, co jsme objevili portrét prvního zločince bandy, už šlo všechno jako na drátku. Každý člen bandy nám vynesl 50 dolarů a poté, co byla celá zločinecká banda vydána zákonu, měli jsme právo zatknout jejich šéfa, který byl ovšem moc dobře ukrytý a na jeho dopadení jsme museli vynaložit více úsilí, ale zato se nám za něj dostalo více dolarů a taky nápovědy k dopadení Big Bosse, největšího lumpa za všech. Bohužel se to naší skupince i přes velké úsilí nepovedlo. Ale divoký západ byl tedy připraven o mnoho nebezpečných zločinců a my se naopak obohatili o mnoho cenných bodů.

 Zdraví vás družinka Vlaštovek

Zuzka a Jitka