Ráno nás čekala mše svatá a snídaně. Po nástupu jsme byli rozděleni do několika skupinek, ve kterých jsme postupně navštěvovali zkušené vedoucí, s nimiž jsme diskutovali o důležitých informacích souvisejících s rádcováním.
Odpoledne jsme pokračovali ve stejné činnosti. První pomoc, něco málo z psychologie dětí, bezpečnost, „mševěda“, a další. Abychom se trochu odreagovali, venku jsme si zahráli pohybovou hru a při svačině jsme se mohli začít psychicky připravovat na další program.
Rádcovská zkouška se zaměřovala hlavně na naše vědomosti. Ale aby to nebylo tak snadné, dostali jsme přitom zabrat i po fyzické stránce, (a popravdě řečeno, chvílemi to byla i zkouška naší trpělivosti).
Milé překvapení jsme zažili kvečeru. Každý přidal ruku k dílu a výsledek byl moc příjemný. Táborák na louce, naše oblíbené písničky, přátelé z našeho běhu, špekáčky, brambory a jablka z popela. A nad tím vším nad námi držel svou stráž jasný měsíc.
Příležitost k naprostému ztišení, zklidnění a rozjímání jsme mohli využít během pozdního večera. Než na nás přišla řada k rozhovoru podněcujícímu k zamyšlení s dvojicí vedoucích, seděli jsme v tichu v kapli a mohli si číst v Novém zákonu.
Nedělní ráno jsme začali opět mší svatou. Než jsme se mohli s čistým svědomím rozjet do svých domovů, uklidili jsme po sobě vzorně chalupu a dozvěděli se výsledky rádcovské zkoušky. Ne všichni byli „pasovaní“, ale dovoluji si prohlásit, že jsme si to všichni užili a nově nabyté vědomosti zúročíme v každodenním životě i na táboře, na který se už moc těšíme.
Maruška Macháčková
