Drazí táborníci, rodičové, přátelé a spolurádcové, kteří jste nejeli na letošní rádcovském setkání. Nastala nelehká chvíle Vám popsat, jak to tam vlastně probíhalo. Pokud víte o tom, jak probíhá normální setkání, tak vězte, že nyní to bylo úplně jiné. Už jenom když jsem si pročítala věci, které si mám vzít s sebou tak jsem si říkala, že to nebude úplná procházka růžovým sadem a utvrdil mě v tom i email pro jedničkáře a dvojkaře od Woyty Drápala. Většina z Vás, kteří vědí něco o setkání na Americe během roku jste zvyklí, že hlavní program začíná až v sobotu a pátek je ve znamení příjezdu a vítání s dlouho neviděnými přáteli.

Naší milí hlavní vedoucí (Dave Pola a Woyta Drápal) nás ale vyvedli z omylu. V Letohradu (tam byl oficiální začátek akce) cestující z Brna totiž nečekal objednaný autobus jako vždy, ale čekalo je zjištění, že půjdou z Letohradu na Ameriku pěkně po svých. Já sem s nimi nešla, tak vám tedy nemohu říct, jaké to bylo (UPOZORNĚNÍ: Vždy čtěte táborové stránky, i když jste již přihlášení). A až na nějaké puchýře došli všichni zdrávi a v pořádku. Tím tedy Rádcák započal.

Ráno proběhlo v normálním rytmu: budíček, snídaně, nástup. Po něm jsme se už rozřazeni do skupin zhruba po čtyřech posouvali po stanovištích, kde probíhali přednášky o všem, co by měl rádce vědět, znát a co bude potřebovat. Další úkol, který pro nás vedení přichystalo, byl uvařit či usmažit nebo i jakýmkoli jiným způsobem připravit a sníst jídlo. Byla to sekaná a bramborová kaše ze sáčku… My jsme se ale nedali a nakonec si na ohýnku ukuchtili. A vězte, že nám všem moc chutnalo! S plnými bříšky a dobrou náladou jsme se vydali na další stanoviště. ‚Okružní jízdu‘ jsme ukončili okolo 18 hodiny. Večer jsme měli mít táborový oheň. A aby toho nebylo málo, nesměla chybět scénka od každé skupinky. Nikdo ale nezahálel a večer jsme se mohli zasmát u táborového ohně vtipným scénkám ze života.

A poté nastal okamžik na který se každý připravoval i když vlastně nevěděl jak. Mluvím o rádcovských zkouškách. Ty probíhali nejdříve formou testu. Dále zkoušky pokračovali, ale to už Vám nemohu prozradit, jelikož je to tajné (zkoušky se budou totiž opakovat každý rok). Jejich výsledkem bylo 9 lidí, kteří prošli nejužším výběrem a dokázali, že jsou hodni titulu ‚Pasovaný rádce‘. Ale nemyslete si, že ti co tento rok zkouškami neprošli, nejsou hodni být rádce. Ba naopak. Každý, kdo byl vybrán a přijel na Rádcovské setkání, byl už jeden z nejlepších.

Ranní probuzení bylo velice pěkné, protože nás vzbudili hraním na kytaru a pozváním na snídani s obsluhou. Celí vyjukaní jsme přišli na tábořiště, kde už na nás čekali stoly s jídelním lístkem, z rozhlasu hrála klidná hudba a někteří vedoucí nás obsluhovali. Myslím, že ne jenom mně to přišlo velice originální a výborně provedené. Potom už následovala mše a ta smutnější část-loučení a odjezd. Když mám tedy shrnout celé rádcovské setkaní: bylo vyjímečné, nezapomenutelné, grandiózní a minimálně já jsem si ho skvěle užila. Velké dík za to patří Woytovi a Davevovi jako hlavním vedoucím, o.Tišku, Vikimu, Pavlikovi a ostatním, kteří přijeli a pomohli.

Gabča Ungrová