Rádce na výletě

Celý den testovali naši rádcové svoji odolnost.

Chlapci z družiny čápů prožívali dnešní den každý rozdílně. Já s ostatními rádci jsme na cestu vyrazili už včera večer. Kolem půlnoci jsme dorazili do odsvěceného kostela, kde jsme měli strávit noc, a šli hned spát.

Ráno jsme se probudili, sbalili se – věci potřebné ke spánku (plachtu, spacáky…) nám odvezlo auto zpátky do tábora – a pokračovali jsme v pochodu. Cíl cesty byl Komáří vrch, odkud jsme museli donést každý kámen. Pár rádců to docela přepísklo, když se zpátky do tábora vlekli s 20 kilovými balvany.

Jinak byl celý výlet top strop a moc jsem si ho užil. Ostatní moji družníci taky považují celý výlet za zdařilý. Po příchodu do tábora jsme si všichni povinně dali sprchu. Chvíli jsme měli volno, pak večeře a večerní nástup. Jak už tady bývá zvykem, vždy po celodenním (v mém případě dvojdenním) výletě se plní orlí pero Únavy. Musím říct, že drsnější únavu jsem ještě nezažil. Nejdřív jsme běželi k nedalekému rybníku Ontáriu, tam jsme přeběhli přes vodní kladinu. Většina z nás se namočila. Odtud jsme běželi oklikou k tůňkám, kde jsme se navzájem nosili na nosítkách. To bylo to nejnáročnější. Když jsme to měli za sebou, museli jsme zpět do tábora prolézt dračí slují. Pak jsme si museli jít pro plovací vesty, vrátili jsme se zpátky k Ontáriu a museli ho přeplavat. Na závěr jsme museli osvobodit rádkyně. Lesním plížením se nám to povedlo. To už byl naštěstí konec, mohli jsme se jít vysprchovat a jít spát.

S pozdravem,

Kryšfor, rádce Čápů