5. července 2008
Cink, cink, bim, bam. Tak tyto zvuky se nesly ranním náměstíčkem, doprovázené trochu neharmonickými: „Kde mám tu druhou sandálu?“, či: „Kam jsem zase hodil ten ručník?“.
Dnešní obvyklá ranní rozcvička nás neobvykle (dobře) rozcvičila a tůňka chladně pohladila. Obzvláště nás potěšil nový stroj na utírání mokrých zad v podobě vedoucího Pavlíka. A jelikož byl den sváteční, den cyrilometodějský, čekala nás medulka, naše oblíbená sladká pomazánka.
Následovala slavnostní mše svatá s kázáním na téma, jak jinak, než soluňských bratří.
Po mši jsme si z již dávno uklizených stanů vzali zelené nástupové košile a už se troubil první signál k nástupu. Heslem dnešního dne bylo: „Na Velehradě, bratři ze Soluně, přinesli nám spásu.“
A protože dnes nebylo ráno i dopoledne úplně nejteplejší, zahřáli jsme se další hrou „Po stopách sv. Pavla“. Hra měla několik částí. Nejprve jsme kutáleli po louce pneumatiku, poté družiny přinášeli „daň“ císaři v podobě špinavého prádla (a toho nebylo málo), hřebene, píšťalky a dalších věcí táborníků.
Běh lesem ztížený chytáním vedoucích nám nedělal tolik potíží jako část následující, sestávající se z několika úkolů typu bludiště pro nejmenší nebo „dělej taxikáře“ (kolečkáře) členu své družiny. Po hře bylo teplo všem až až.
Nejoblíbenější z nejoblíbenějších obědů, který byl po Andělu Páně, nám zaplnil žaludky do sytosti. Moment, vy nevíte, jaký oběd mám na mysli? Přeci kuře zapečené s broskví a sýrem a hranolkami.
Po odpoledním klidu nás na rychlém nástupu Mariana zpravila o budoucím programu. Několik družin nacvičovalo country tance a zbylé čekalo malé dobrodružství při slaňování ze skály nad Orlicí u Zemské brány.
Každý nakonec překonal svůj větší či menší strach a zdárně se dostal dolů. Nemůžu opomenout zajímavý zápas ve fotbale, kde se utkali Srnci a Racci. Zápas skončil vítězstvím Srnců nad Racky 5:0 (TO TU LETOS JEŠTĚ NEBYLO).
Obložené chleby k večeři nás posilnily k závěrečné části dne, která se konala v Jerichu. Slavnostní táborový oheň byl ohnivci zapálen a o.Tiškem požehnán, Pak už jen bylo Jericho rozezněno naším zpěvem a nakonec už jen: „Zapad den, slunce svit, vymizel z údolí, z temen hor, odpočiň každý, kdos Boží tvor.
Kronika družiny Srnců
