Přijelo nás postupně tolik rodin, že je zaplněná každá místnůstka pod střechami i stříškami a někteří jsou zabydleni i ve stanu.
Po slavnostní nedělní a zahajovací mši svaté jsme se na nástupu pod vztyčenými vlajkami dozvěděli, že očekávaná návštěva svatého apoštola Pavla, který zde s námi měl trávit dovolenou, se zřejmě pro světcovu zaneprázdněnost nebude moci uskutečnit. Ale pohlednici nám ze svých cest poslal a slíbil, že nás i nadále bude informovat o svých cestách. Však nás neopomněl zaúkolovat i takto na dálku. Prosí nás, abychom mu pomohli s nesením radostné zvěsti do světa. No opravdu a doslova, do světa! Trochu si s námi pohrál a poslal nám i zašifrovanou zprávu o tom, že máme mít s sebou poutnickou hůl. Taková hůl se bude leckde a k lecčemus hodit. (Hned jsme si jí pořídili a od té doby ji cestou necestou nosíme a také opracováváme).
Zatím, tedy, napoprvé, jedeme na Pavlovo přání vlakem do Hamburku. Tam se uvidí…..
Cestou přemítáme o jeho poselství: „Radujte se stále v Pánu, opakuji – radujte se!“ (Flp 4,4)
Také víme cosi o stopách, které za sebou zanecháváme, ale to si necháme ještě znovu zopakovat,než o tom napíšeme.
