Nedá se říct, že by první běh byl dokonalý, bez obtíží, ale to také nikdo nečekal. Splnila se ale jistě představa mnohých o smysluplně stráveném prázdninovém čase, bylo navázáno mnoho pěkných přátelství, někteří kluci a děvčata (a někdy my spolu s nimi) jako by rostli před očima. Zvláštností prvního běhu bylo soužití zdravých táborníků s postiženými, zejména Kristinkou, která se stala v devíti letech výbornou tábornicí. 
Na druhém běhu Radosti je odlišností od běhu prvního zejména to, že se účastní poměrně vysoký počet kluků a děvčat takového tábora poprvé. To je výhodné co to tvárnosti, formování táborníků a tábornic, méně výhodné tím, že je třeba se mnoho věcí učit od začátku. Místopis, pojmy, signály, rád, písničky... Výhodu má druhý běh v tom, že vedoucí mohou převzít a také přebírají zkušenosti z kdejaké události, soutěže, scénky, zkoušky provozované na běhu prvním.
Věřím, že druhý běh má právě tak dobré předpoklady stát se dobrým kamínkem mozaiky společenství, jako se jím stal běh první. Caritas Christi urgent nos!
Vás, rodiče a přátele, kteří tyto řádky čtete, prosíme o vzpomínku, dopis, modlitbu, vzkaz v Návštěvní knize - pro vaše blízké táborníčky: dcery, symovce, vnoučata...
Vám, kterým se táborník či tábornice právě vrátli z tábora, doporučujeme: nechejte se jimi přesvědčit a zacvičte si s nimi, vlezte do studené vody, pomodlete se s nimi. Prodloužíte tak působení všecho dobrého, co na táboře načerpali. Moc děkujeme. Za všechny
o. Martin
