První den pod jitřenkovou vlajkou

Čtvrtý běh Tábora Radost, Jitřenka, je sice "menší" ve všech ohledech oproti starším příbuzným - "velkým" běhům, ale je to tábor jak se patří.

Správný tábor začíná nástupem s vytahováním vlajek. A to táborníci, již rozdělení do šesti družin, zvládli docela dobře. Na Radosti je přivítalo krásné počasí, takže první den tábora byl využit skutečně dosytosti.

Od prvního nástupu se kluci a děvčata očividně těšili na táborový oheň, který jsem hned na nástupu slíbila. Pro nás starší bylo, jako každoročně, trošku zvláštní sejít se v táborovém kruhu Jerichu "jen" v počtu asi 80. Když přece ještě včera zakončovalo třetí běh takové shromáždění, že se v Jerichu těžce hledalo volné místečko. Ovšem brzy jsme zapomněli na veškerý sentiment. Zaprvé oheň byl perfektně slavnostně zapálen. Čtyři jitřeňata zvládla tradiční formule spojené se čtyřmi světovými stranami, hranice hned krásně vzplála. Zadruhé písničky byly snad stejně dobré jako předešlého večera. l krásně zpestřen několika vstupy. V hudbě nás podpořili ještě zbylí vedoucí III. běhu. Otec Tišek promluvil ke shromážděným pasažérům Jitřního poutníka v tom smyslu, aby si uvědomili, že jsou hlavně na táboře  a že je čeká prokázat, že budou lepší než nezbedná Jéza Béza. Kulturním hřebem večera bylo jistě uvolněné vystoupení šéfa třetího běhu Jirky, který vytáhl hned dvě ze svých zobcových fléten a vystřihl dvě věty jistého barokního koncertu. A nakonec jsme se posunuli v příběhu Jitřního poutníka, takže bylo o čem snít při usínání.

Tak uvidíme, jak se naši pasažéři zítra osvědčí při zdolávání dovedností plavčíka. A vůbec, jestli je ráno trpaslíci vůbec vzbudí. Díky za vaši důvěru, s jakou jste nám je sem poslali. Vypadá to na pěkně veselou partičku.

Tak dobrou noc!

Mariana Lukasová, vedoucí