První den jsme toho moc nezjistili, všude pobíhalo neskutečně moc nohou! Pořád! Jediné, co jsme zachytili bylo cosi o pronásledování, utíkání a následovaní… No, hlavu jsme z toho měli pořádně zamotanou! Báli jsme se, kamže jsme se to dostali, jestli nám náhodou nepůjde o krk, nebo třeba, nedej Bože, o ocásky (jsme dva kocouři – černý a bílý a uznejte, že mezi tolika dupajícíma nohama je velice snadné přijít k úrazu).

Tak jsme se stulili do bezpečí a dívali se spíš z dálky a pak jsme teprve začali rozumět… Abych byl spravedlivý, první přišel na to Muf: „Ahááá! To není vojenské cvičení! To jsou děti a dostali něco za úkol. Koukej, strefují se do těch legračních cedulek, celkem se jim daří a teď dávají hlavy dohromady a… počkej, kam to zase běží? Církevní obec?“

Tajně jsem je pak sledoval a poslouchal – prý se vydali po stopách svatého Pavla… Kdo to byl? A proč byl svatý? Všechno musíme zjistit…

Puf