Škoda, že jsme si nepospíšili, naše družinka skončila čtvrtá. Nejednoho táborníka při rozcvičce napadlo: „Má cenu dnes chodit do tůňky?“ Protože déšť neustával, zanedlouho jsme byli promočení na kost.
Výbornou snídani (vánočka s marmeládou) následoval nástup, kde jsme se dozvěděli, co nás dnes čeká: kluby. Zpívání, Bunkry, Stavění hrází na potůčcích, GPS, Malé hry,... My, tedy rádce a podrádce družinky srnců, jsme se vydali na bunkry s Johnym a Lukášem. Prolezli jsme, co se dalo, ani jedna překážka nás nezdolala a žádný bunkr jsme nevynechali.
Po obědě jsme se při vybarvování zápisníků zas trochu více seznámili. Protože počasí se ne a ne umoudřit, odpoledním programem byly opět kluby. Tentokrát jsme navštívili Klub stolních her s Píďou a Nikou.
A po svačině konečně přichází kondička. Začíná rychlým nástupem a rozdělením do skupin, poté následuje zahřívací běh, rozcvička a pak si pro nás vedoucí nachystali ping-pong. Také jsme hráli fotbal s družinkou Racků (remíza 1:1). Závěrečný běh, Malá amerika, byl už pro nás, ostřílené táborníky, hračkou (i když při zabrouzdání ve vzpomínkách bychom kolikrát chtěli prosadit, že se má jmenovat Velká).
Večer jsme se všichni sešli v táborovém kruhu u táborového ohně. Zaznělo mnoho táborových písní, také jsme se dozvěděli něco dalšího o svatém Václavovi a otec Tišek pasoval všechny rádce do svých funkcí. A když dozněl poslední akord, nezbývalo než si dát křížek na dobrou noc a nechat se ukolébat šuměním lesa...
Myšpulín a Peťa, družinka Srnců
