Dnes o družinovém volnu jsme se (družinka muflonů) domluvili, že se projedeme na koloběžkách. Vybrali jsme si helmy a ty nejlepší koloběžky a vyrazili jsme.
Ne, nemyslete si, že radosťácké koloběžky jsou jen dvě kola, prkýnko, řídítka a jinak nic. Tady se jedná o téréní stroje s přední a zadní brzdou, pneumatikami a některé mají dokonce sedátko. Vzali jsme to kolem holčičích tůněk pěkně z kopečka až na rozcestí, potom do kopečka k dolnímu táboru. Tam jsme si dali malou přestávku. Řešili jsme, kolik kilometrů jsme asi mohli ujet. Trošku jsme se kvůli tomu pohádali, načež Šarbel ukončil debatu a pokračovali jsme v cestě. Jeli jsme pomalu, abychom se nesrazili s chodci na cestě.
Tímto pomalým tempem jsme dorazili k Pašerajdě. Tady jsme opět zastavili a trochu si odpočinuli. Máčeli jsme si nohy ve vodě a házeli žabky. Následoval nejtěžší úsek cesty: kopec od Orlice. Tam se nedalo jet, a tak jsme koloběžky museli táhnout vedle sebe. Za kopcem už to bylo jednoduché - z mírného kopečka až do tábora. Tam jsme vrátili své oře a odebrali se na svačinu. Celé naší družince se výlet moc líbil. A věřím, že koloběžkám taky.
Vojta Jakubík, družinka Muflonů
Večer proběhl poslední táborový oheň, poslední večerka a táboníci naposled ulehli do svých spacáků a nechali se ukolébat šuměním větru.
