Měli jsme absolvovat zkoušku odvahy, dokázat, že jsme aspoň z poloviny tak stateční jako svatý Václav. Vedly nás Jája a Píďalka. Najednou jsme se všichni zastavili.
V lese byla úplná tma, jen kdesi v dálce mezi stromy probleskovalo namodralé světýlko. Jája vyslala prvního, aby šel za ním a mezitím nám bylo doporučeno, abychom si sedli, že máme ještě hodně času. Ukázalo se, že máme před sebou delší dobu čekání, než jsme čekali. Sedla jsem si na budnu a čekala a čekala...
Asi jsem musela usnout, protože když jsem se znovu probrala, bylo nás už o polovinu méně. Jája se snažila probrat Orla, který se choulil na zem a rozhodně nehodlal jen tak vstát. Nakonec se jí ho podařilo přesvědčit a za chvíli ho vyslala pryč. Odcházeli jsme asi v pětiminutových intervalech, zanedlouho kolem Jáji a Pídi stál jen malý hlouček holek a nakonec jen já a Verča.
Konečně jsem byla na řadě. Klopýtala jsem přes klestí pařezy za modrým světlem. Když jsme k němu došla, zahlédla jsem další - a tak dál, dál po světýlkách. Nebyla to dlouhá ani náročná cesta, jen bahno, vzpomínka na vytrvalé deště, bylo trošku nepříjemné. Nakonec jsme dorazila k bunkru.
Myslela jsme, že prostě půjdu dovnitř a podívám se, co je za oponou, jak nás navigovali vedoucí. Najednou vedla mě něco zapraskalo. Překvapeně jsme se otočila uviděla jsme postavu v černém pášti s kápí. Současně s ním se ze sřechy bunkru ozval řev - vedoucí s baterkami nás zřejmě měli za úkol pořádně vystrašit. Vešla jsme dovnitř bunkru. Podlaha byla celá pod vodou. Zoufale jsem se podívala na postavu před vchodem.
"No tak dělej!" pobídl mě. Stoupla jsem si tedy aspoň na kraj - zanedlouho jsem cítila v botách nepříjemné mokro - a víte, co za ní bylo? Já ano, a každý z nás, kdo stezku absolvoval také. Ale nevím, jesli vám to mám povědět, nemůžu si být přece jistá, jestli jste dost odvážní. No vážně:
"Může někdo z nás o sobě říct, že je statečný?"
Kristýnka Svobodová, družinka Žabek
Pozn. vedoucích: V bunkru děti uviděly svůj vlastní obraz. Za oponou bylo obyčejné zrcadlo. Myslím, že jestli vás v noci něco vážně vyděsí, může to být vaše tvář někde, kde to vůbec nečekáte.
