Na Jitřence zažíváme my, vrchní rytíři, desítky malých epizod. některé humorné, jiné takové, při kterých se třeba - ano - i zamračit musíme. Jiné takové, které dokreslují povahu svěřence a se kterými se pak navzájem svěřujeme při "pedagogické radě". Nakoukněte s námi do některých z těchto živých mikropříběhů.

Před nástupem Aneb Poznáte svou Lidušku?

Dnes v pondělí se večerní nástup stále odkládal, neboť bylo trochu práce s odzvířátkováním rytířů. Totiž, byli jsme ten den na výletě a chtěli jsme mít navečer jistotu, že nějaké klíště nehoduje bez pozvání. A tak měli někteří táborníci čas trochu blbnout a laškovat na velkém náměstí. Jako by za to mohla ta káď, že...

Tábornice Liduška, odnedávna čím dál lépe vystihnutelná označením „tichá voda břehy mele“, neměla zatím na převlékání do nástupového úboru ani myšlenku. Ten den totiž nosila velmi mrkavé růžové tričko s vystřiženými rukávy, které jí pochválilo snad už sto padesát lidí, takže ani nebyl důvod. Stačilo jen se laškovně opírat o káď a vymýšlet neplechy.

Zcela mě dostala její replika na vedoucí Bětku: „Liduško, co takhle nástupové tričko?“

Liduška: „To? ... (pauza), to nevedu.“

Nenechejte se odradit

Pláč dnes po nástupu spustila tábornice Kačenka. Dostala právě pohlednici od rodičů. Plakala s citem; plakala dle svých slov proto, že rodičům říkala, ať jí nic neposílají. Říkala jim přece, že se jí pak bude stýskat...

Ovšem, rodiče, vy buďte tvrdí a v psaní dopisů vytrvejte.

Zaznamenala vrchní rytířka Mariana

Ještě retro vzpomínka na neděli:

Nejsme my dospělí příliš vážní?

Po posledních slovech otce Tiška při nedělní promluvě (kdo ho znáte, víte, že jeho promluvy bývají velmi živé a bezprostřední) se obrátil jistý chlapeček na svého souseda a sdělil mu své hodnocení. Učinil to "šeptem" tak, že to v úplném tichu slyšel celý kostel: "Ty jo - jsme v kostele a ona je tu švanda; tak to je teda dobrý."

Pasování rytířské

Na fotografiích druhého dne vidíte v závěru snímky z velmi zdařilého pasování panošů a zbrojnošů na rytíře. Vedle nejvrchnějšího rytíře otce Tiška seděl malý osmiletý! chlapec, který prožíval celou slavnost velmi soustředěně. Asi v půli emotivního, mírně romantického děje se naráz obrátil k Tiškovi a povídá: "Teda, byl jsem, pane Tišku, už na pěti táborech, ale takhle profesionálně zvládnutou akci jsem ještě na žádném z nich nezažil."

Pochvala potěší

Jiný chlapec se ke mně tuhle v podvečer přitočí a povídá: "Teda - je to tady fakt dost dobrý. Sem bych jel klidně i na dovolenou."

Zachytil rytíř o. Martin

Polepšete se!

Táborník k rytíři: "Máte co dohánět, už jsem byl na lepším táboře."
- "Aha.. a v čem byl lepší?"
"Nebylo tam tolik cvičení a sportování!"

Odposlechla rytířka kuchařka Marcela