Jůůůů, prázdniny!
Konečně můžeme s Igorem vyrazit na náš první vlastní celoprázdninový výlet. Vylétli jsme už v pět ráno a nasměrovali si to přímo za nosem, teda pardon, za zobákem.
Ještě nebylo ani poledne … no přiznám se, že je mi to trošku trapné … jsem malinko nedával pozor na cestu a kde se vzal, tu se vzal, jakýsi sloup uprostřed cesty. No rozuměli byste tomu? Uprostřed cesty, z ničeho nic, zkrátka tam byl. A Igor se mohl potrhat smíchy.
Ale musím říct, že se mu vlastně ani nedivím. Kdybych já viděl jeho, jak se snaží vytáhnout zobák z toho dřevěnýho sloupu, asi bych se taky neudržel. Zvlášť když na tom sloupu, nám kosům pro výstrahu, vlaje taková velká červeno-modro-bílá věc, myslím vlajka tomu říkali. To může přehlédnout jen úplné ťululum.
Víte, ale já mám pro tenhle incident omluvu. Já se totiž zahleděl …
Kam?
No okolo. Kolem toho sloupu totiž stálo snad milion lidí. No dobře, možná jsem to trošku přehnal, ale určitě jich tam bylo hodně. Někteří velcí, někteří malí. A než jsem se stihl rozkoukat, teda spíš vysvobodit svůj zobák, tak už byli všichni zase pryč. A tak jsme si s Igorem řekli, že přijdeme na tu záhadu, kam se všichni poděli.
Netrvalo to dlouho. Letěli jsme totiž po čichu. Všichni sedí kolem stolů a ládují se něčím, co vypadá vážně lákavě.
A už jsou zase pryč. Týjo, ti jsou ale rychlí. Dokonce jsem zaslechl i něco takového, jako že se prý táborník pohybuje poklusem. Ale tomu ještě moc nerozumím.
Když jsme je našli za další chvíli, snažili se trefit hadrovými míčky do takových malých terčů a pak zase někam utíkali. A každý někam jinam …
Trošku mi připadá, že na dva kosy a jedny prázdniny je tu záhad až moc. Budeme tomu muset přijít na kloub. Ale konec konců, máme na to celé prázdniny. Možná právě začíná jedno velké prázdninové dobrodružství …
Váš kos Ilja
