Dnešní ráno byla voda v tůňce obzvláště osvěžující. Některé berušky říkaly, že tam v noci zmrzlinář vysypal ledové kostky. Přesto všechno broučci a berušky vysbírali skoro všechny kapky rosy (malé barevné míčky) za které dostali při nástupu sladkou odměnu.

Ranní měsíček sliboval krásnou jasnou noc a všichni se na tuto noc, poslední celou noc na táboře, pěkně těšili.

Snídaně byla bohatá a vajíčko „natvrdo“ chutnalo všem.

Po nástupu jsme nastoupili na plnění dalších náročných kritérií. Lezli jsme přes plot, prolézali jsme, kotoulovali jsme (tatínci museli i kotoul dozadu) a také jsme hmatali na spoustu rozličných věcí a hádali jsme která je která.

Následoval výborný (jak jinak v podání našich skvělých kuchařinek) oběd. Po obědě treperendy četly dětem další pokračování Broučků. Někteří hráli fotbal ( vyhráli ti starší ) a někteří radili Miriam a Radimovi, jaký si mají postavit domek. Je škoda, že si chtějí postavit jen jeden dům, protože tolik nápadů se do jednoho domku určitě nevejde a bylo by proto lepší, kdyby si postavili rovnou dva J.

Na nástupu jsme dostali po jednotlivých rodinách děsně zašifrovanou zprávu. Po rozluštění jsme úprkem běželi do našich lesních domečků, kde na nás čekala ještě těžší zašifrovaná zpráva. Uf ! Naštěstí doběhla i maminka a s její pomocí jsme to hned vyluštili. Museli jsme běžet po barevné stopě z krepového papíru – měli jsme barvu zelenou. Cesta vedla přes hřiště, kolem Ontária až k místu, kde je zastřešený sud. (hnedle vedle ohradníku pod napětím, což mohli potvrdit 2 členové rodiny Močubů a Vašík ani Andy to nebyli).

Zelené značky byly na zatarasených dveří do tohoto soudku. Nejstatečnější děti začaly s průzkumem. Našli jsme dopis, kde nás Janinka s kmotříčkem prosí, abychom jim do jejich chaloupky přišli zavzpomínat na událost, kterou nám připomněli fotografií. My jsme tam měli jak brouček mává motýlkovi.

Na tuto událost jsme nemohli nikdy zapomenout a tak jsme večer zavzpomínali při táborovém ohni, jak jsme tenkrát potkali motýli. No motýli totiž denní – my jsme broučci noční a vzájemně se neznáme. Ale jednou rodinka denních motýlů zabloudila a my broučci jsme je zachránili, dovedli jsme je k nám do chaloupky, dali jim najíst a napít z našich zásob a zase jsme je vyprovodili do jejich domečku. Od té doby se kamarádíme.

V chaloupce pod břízami bylo okolo ohně s Janinkou i kmotříčkem moc pěkně. Viděli jsme i další scénky. Moc se nám líbila první scénka o dvou broučcích, kteří už byly moc staří a nemocní a nemohli si připravit dříví na zimu. Už čekali jak zmrznou, ale oni nezmrzli, protože jim ostatní broučci pomohli s dřívím na zimu. Chudobky u jejich chaloupky vyrostly až mnohem déle a zemřeli přirozeně na sešlost věkem.

Někteří broučci nám ukázali, jakou mají rozcvičku a někteří nám zase pěkně zazpívali. Bylo to moc pěkné až se některým broučkům a beruškám začaly klížit oči a odlétali do svých chaloupek.

Dobrý den. Zdař Bůh

Najmanovi, Broučci z chaloupky pod Jeřabinou