Tato výzva zaznamenala ohlas, jelikož v následujícím týdnu přijelo celkem asi 15 studentů nejen z VFU Brno, ale i z MZLU Brno (mj. od nás ze školy i jedna naše vedoucí - Žabča).
V samotném Kuníně, kam jsme asi 36 hodin po bleskové povodni dorazili, situace nebyla, jak se později ukázalo, zrovna nejhorší, přesto zde škody velkou vodou napáchány byly a práce bylo spousta. Naší hlavní činností bylo nakládat kupy zničeného vybavení domů do kontejnerů a případná pomoc obyvatelům v jejich domech. Holky pomáhaly s úklidem v povodní zasaženém zámku.
Po třech dnech, když byly již nejhorší a nejnutnější práce udělány, se mě přišla jedna paní zeptat, jestli bych se jí nešel podívat na psa, který trpěl střevními potížemi. Není se čemu divit - vše kolem bylo kontaminováno fekálně znečištěnou vodou a v podobně krizových situacích se každý hledí postarat primárně o lidi. Na druhou stranu - pokud jsou již lidé zajištění, je třeba se postarat i o zvířata a to nejen kvůli nim samotným, ale i s ohledem na jejich majitele, pro které by pak mohla být potenciálním zdrojem nebezpečné nákazy. Jako student veteriny jsem si říkal, že by se v tomto ohledu snad dalo něco zařídit a tak vznikla druhá část naší týdení mise...
Díky pomoci jednoho kamaráda, mladého doktoranda z naší školy, intervenci dvou veterinářských autorit - pana Dr. Bernardyho a pana prof. Svobody, vstřícnosti pana Dr. Navary, prezidenta Unie výrobců krmiv a solidárnosti jednotlivých českých výrobců krmiv, se během necelých 2 dnů podařilo nashromáždit přes 4000 kilogramů krmiv pro psy, kočky a koně v hodnotě za více než 220 tisíc korun, takže z původního nápadu zajistit nezávadné krmivo pro zvířata v Kuníně vznikla nakonec pomoc zvířatům a jejich majitelům v sedmi nejvíce postižených obcích (Jeseník nad Odrou, Bernartice nad Odrou, Nový Jičín - část Žilina a část Bludovice, Kunín, Šenov a Životice). Bylo zajímavé srovnání jak v některých obcích (Jeseník n.O., Žilina, Životice...) byla situace týden po povodni stále horší než v Kuníně necelé dva dny po povodni. Běhal mi z toho mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jak to asi muselo v takovém Jeseníku vypadat v době našeho příjezdu do Kunína, nebo dokonce při samotné povodni...
Měli jsme trochu obavy, jak tato naše forma pomoci bude přijata, abychom nepůsobili jako pobláznění ochránci zvířat, kteří mají rádi zvířata, protože jsou chlupatá a lidi je nezajímají. O to skutečně nejde, my jsme se pouze snažili být nějakým způsobem prospěšní i z hlediska budoucí profese většiny z nás. Ale naše obavy se naštěstí ukázaly liché. Zástupci obcí i samotní obyvatelé naši pomoc velice uvítali a byli rádi. V jedné obci nám říkali, že čisticích a desinfekčních prostředků mají na 3 roky dopředu, ale na krmiva že nikdo nepomyslel. V jiné obci nás sám starosta vítal a byl potěšen, jelikož se zrovna chystal nějaká krmiva nakoupit...
Jsem rád, že jsme mohli lidem (a jejich čtyřnohým kamarádům) pomoci v jejich nelehké situaci, je to i velká zkušenost do života. Děkuji Bohu, že nás chránil a provázel nás, že se nám nic nestalo a alespoň trochu jsme mohli pomoci a též děkuji Americe za formaci, kterou na táboře od malička procházíme a za všechny zkušenosti zde za ta léta nasbírané. Kdybychom touto školou života neprošli, jsem přesvědčen, že bychom na Novojičínsku byli o dost méně platní...
Zdraví Michal Krejčí - Vlk
vedoucí 2. běhu 2009
