Třeba se dočkáte i popisků pod fotografiemi, neboť letošní zážitky byly opravdu výborné. Díky organizátorům, jmenovitě pak zejména dvěma z nich: Fandovi J. za vedení celého setkání, Pavlíkovi za profi přístup k naplnění prázdninového času kluků a děvčat. A teď už chutě do čtení:
Podzimní listí, aneb podzim na radosti
Stejně jako již několik předcházejících let i letos se na konci Září sjeli na Radost všichni ti, kdo chtěli. A proč? To je přeci jednoduchá věc, od 26. 10. až do 30. 10. se v nádherné podzimní krajině konali podzimky, alias Podzimní listí.
Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že si to všichni užili, protože již od začátku nám přálo počasí, které oproti loňsku, kdy nám mimochodem napadl i sníh, bylo opravdu vydařené, slunce svítilo a jeho paprsky se odrážely v nádherné podzimní krajině. Řekl bych, že i program byl velice zajímavý. Například živé „člobrdo“ nebo pinkaná k „Pašerajdě“ určitě pobavili, minimálně většinu z nás. A určitě se nedá zapomenout na hru, nebo jak se vlastně tato činnost dá nazvat, Amerika hledá talent, jestli někoho nebolelo břicho z vynikajícího jídla, kterým nás v hojném množství zásobovaly výborné kuchařky, tak po této soutěži je jistě muselo bolet od smíchu.
Naprosto mimořádnou událost nám přichystal otec Tíšek, který - mimo jiné za doprovodu otce Martina - tvořil skvělou duchovní atmosféru celého setkání. Ale vraťme se zpět k mimořádné události. Ve čtvrtek dopoledne se Tíšek odebral za doprovodu otce Martina do Prahy na Hrad. Jistě teď již všichni víme proč, ale pro mnohé z nás to bylo ohromné a velice milé překvapení. Myslím, že každý z nás pocítil hrdost na to, jak skvělý člověk s námi pracuje. Druhý den jsme si směli prohlédnout medaili, kterou byl Tíšek oceněn.
No a je tu sobota, den poslední, asi nikomu se nechtělo domů z této nádherné krajiny a skvělé společnosti, avšak čas je nemilosrdný, a tak jsme se kolem druhé hodiny odpolední ocitli v autobuse, ovšem, naštěstí máme hned několik dalších akcí, na které se můžeme těšit.
Tak toto bylo podzimní listí 2010. Nádherná příroda, skvělí lidé, bohatý program a v neposlední řadě skvělý duchovní náboj. Tak tedy nezbývá nám, než se těšit na další akce, či případně, dáli Pán Bůh Podzimní listí v roce 2011.
Horst
Hezké Podzimky
O podzimních prázdninách jsme po dlouhé době vyrazili setkat se s kamarády, pokochat se úchvatnou podzimní přírodou, hrající snad všemi barvami, užít si legrace… prostě na Ameriku. K pile jsme dorazili už za tmy a po známé cestě jsme se vyšplhali až nahoru.
Hned na začátku musím pochválit holky kuchařky (Hanku s Bětkou, později Bety s Ivíškem), které po celý pobyt vařily tak výborně, že jsem se za ušima olizoval ještě cestou domů. V úterý, stejně jako každý následující den, byla mše svatá. Duchovně jsme se vzdělávali a procvičovali i jinak než na mši. Avšak necvičili jsme pouze ducha, ale náležitě jsme využívali nádherného počasí a trávili čas venku: vycházkou na Vitanovský kopec, během které jsme hráli nálety a buldoky, míčovými hrami a mnohým jiným, např. jsme hráli hru Na medvědy, kde jsme lovili medvědy představované Davem a Johnym (viz čtvrtek 22.-27. fotka). Abychom to však neměli příliš jednoduché, byli jsme rozděleni do dvojic či trojic a každý z takového týmu se musel dotknout medvěda zároveň se svými parťáky, aby ho ulovili, jinak byl náležitě potrestán za svou troufalost – byl sežrán. Následovala však zábava ještě větší. Odebrali jsme se k bráně do lesa, kde byla přichystána lana zavěšená mezi stromy tak, že po vytažení nahoru se odvážlivec pustil a v ladném půlkruhu se houpal tak dlouho, dokud nebyl Pavlíkem spuštěn k zemi (viz čtvrtek 28.-33. fotka). Byl to úžasný pocit letět vzduchem a jen tak se pohupovat mezi stromy.
Nesmím též zapomenout na páteční odpoledne. Začali jsme rozdělením do pěti skupin. Každá dostala tenisový míček a florbalku. Z počátečního bodu (hřiště) jsme měli dostat míček až do jamky, nacházející se u Pašerácké lávky (fotky 1-28). Celou tu dobu jsme se museli v týmu střídat po jednom dotyku. Trasu si každý tým vybíral sám. Naše volba přes les se neukázala zrovna nejrychlejší (dorazili jsme poslední :D), ale rozhodně jsme si užili zábavy. Během cesty bylo vidět mnoho nejrůznějších způsobů dopravy míčku od golfového úderu, přes nošení na čepeli hole až po kulečníkový šťouch (fotky 25 a 27).
Nebyli jsme ochuzeni ani o hudbu, tanec či soutěže, neboť poslední večer jsme se všichni sešli v klubovně, a zněl zde zpěv písní táborových, lidových a duchovních za doprovodu Tiškových chlapců (tak se tato čtveřice hudebníků sama nazvala) střídán soutěží Amerika má talent, které se zúčastnili čtyři soutěžící ze strany chlapců a stejný počet zástupců něžného pohlaví. Tito vybraní soutěžili v rozličných disciplínách a jejich počet se redukoval vyřazovacím způsobem “Nejslabší máte padáka!” Vítězové Lili a Horst dostali jako odměnu sólo tance valčíku.
Někteří tušili, mnozí nevěděli a byli překvapeni ve čtvrtek večer, kdy jsme sledovali přenos z ČT1 (viz čtvrtek 34.-38. fotka) , při kterém, jak na stránkách můžete vyčíst, byl o. Tišek vyznamenán prezidentem republiky za zásluhy pro stát v oblasti pedagogiky a práce s dětmi. Ze strany táborníků mu bylo náležitě pogratulováno až po mši následující den, poněvadž dorazil zpět pozdě v noci.
Setkání bylo nádherné, škoda že skončilo, na druhou stranu se můžeme již teď těšit na další.
Tom P.
Foto: Vít Hordějčuk, články a fota sestavil o. Martin
