Aby se pasažér Jitřního poutníka mohl stát plavčíkem musí se naučit šplhat na stěžeň, chodit po kývající se palubě nebo zvládnout přišít knoflík, kdyby mu náhodou upadl z námořnického obleku. Správný plavčík by se měl umět představit, vědět čísla tísňových volání pro případ nouze, dokázat určitou dobu mlčet a další podobné dovednosti nezbytné pro život na lodi. Vyvrcholení celodenního snažení bylo v podvečer u třešně, při čtení další části z knížky Jitřního poutníka, kam za námi přišel sám kapitán Drinian a všechny pasažéry lodě slavnostně jmenoval na plavčíky. Schopnost plavit se na lodi našich čerstvě jmenovaných plavčíků si ověříme zítra na výletě na lodičkách v Pastvinách.
A tak nám zítra držte palce. Složité harmonogramy a časové programy jsou připraveny. Obsahují sice několik neprověřených kautel, ovšem základní paradigma je dostat se zpět do tábora do 18 hodin, a to všichni a v pořádku.
V neděli navečer odjela z tábora poslední parta vedoucích III. běhu. V klidu si uzavřeli své věci, poklidili, co bylo potřeba. Děkujeme jim za to. Přáli jsme jim rozhodně, že si mohli Ameriku užít i v klidu, po směně, kterou uplynulých 14 dní odpracovali.
A na závěr vzkaz pro rodiče: Na palubě dosud Bohu dík žádný závažný úraz. Vlastně nejvíc bojujeme s vosami - důvěrněji se s nimi seznámilo už několik táborníků. Jen jedna reakce na bodnutí je výraznější, ale paní doktorka Eva má vše pod kontrolou a my námořníci zase fenistyly nízko u pasu. Díky za Vaše vzkazy, jako na minulých bězích je tiskneme a vyvěšujeme (mladším samozřejmě i čteme). Papírový dopis ale nic nenahradí, takže kdo ho ještě nenapsal a neposlal, rychle tak prosím udělejte. Ušetříte nám tak mnoho oprávněných slziček. Díky.
Námořník Mariana
