Jelikož je po tábořišti fakt hafo třešní, dostali táborníci za úkol vrhnout se na ně a ulovit co se dá. Myslím, že zítra se můžeme těšit na nějakou třešňovou dobrotu. Nevím, jestli si to jako kocouři až tak užijeme, my radši mlíčko víte. Ale ochutnáme určitě:-)

Taky byly otevřeny jakési kluby, každý si vybral, do jakého chce jít. Tak si někteří užili lezeckou stěnu, tancování, volejbal, přehazovanou, ringo, petanque, kreslení – bylo z čeho vybírat.

Jako velké překvapení večera bylo na rychlém nástupu vyhlášeno orlí pírko Odvahy – myslíte, že jsou vaše děti odvážné? Jsou! Já jsem se díval. Muf se vybláznil, protože zkouška probíhala se zavázanýma očima, tak se mohl nerušeně pohybovat mezi dětmi a občas některé trošičku postrašit. Rošťák je to.

Zítra se budeme snažit získat od dětí nějaké reakce na Odvahu, zatím pro vás máme ještě jednu básničku ze včerejšího výletu, je tak krásná, že jsme neodolali. Máte si ji možnost přečíst níže.

Puf

Jednoho dne zrána

přišla na nás rána.

Dojít k bunkru Haničce,

zprávu předat v chviličce.

Barnabáš nás o to prosil,

přitom kabát slzou rosil.

Marek nevěřil nám moc,

ale také nás prosil o pomoc.

A tak jsme teda šli a pospíchali,

aby tolik neplakali.

Vzali jsme si GPSky,

šlapali jsme přes les pěšky.

Cestou jsme si povídali,

přitom jsme si zazpívali.

Borůvky a jahůdky

byly naše dobrůtky.

Modlíme se růženec,

ptáci pějí ostošest.

Kapka padá tam a sem,

les nás chrání před deštěm.

Když se to přehnalo a vzduch byl svěží,

dvanáct bije ze všech věží,

anděl Páně už k nám běží.

Sedli jsme si na chviličku,

vrátili se na cestičku.

Dali jsme si salám s chlebem,

rovnou pod širým nebem.

Chybí jen pár kilometrů,

odhodí se spoustu svetrů.

Kolem bunkrů chodíme,

ten pravý již vidíme.

Kopec poslední nás zmáhá,

družina Ještěrek ho zvládá.

A hle, je tu Hanička,

smějem se jak sluníčka.

Zprávu jsme si složili,

radostí jsme ožili.

Třetí místo máme,

radostí plesáme.

Do bunkru na prohlídku jdem,

doufám, že moc mrznout nebudem.

Za hodinu jsme všichni venku celí,

prohlídku jsme krásnou měli.

Chvíli pauza, zbytek sváči,

rohlík s paštikou nám stačí.

Zprávu předat jdem,

vězně dlouho hledat nebudem.

Zprávu jsme předali jako čtvrtí,

radostná zvěst věznici letí.

Marek a Barnabáš

s vděčností modlí se Otčenáš.

Slyšeli jsme bíti vížku,

proto se vracíme k tobě Tišku.

Cesta zpátky zdá se kratší,

a proto jdeme mnohem radši.

Cesta byla namáhavá,

slunce ještě nezapadá.

Kytku jsme ti natrhali

a teď ti ji dali.

Ještěrky