Dnešním putováním se Artaban (s Orontem a i s celou naší karavanou) dostal do území zamořeného leprou, kde se rozhodl i přes nesouhlas svého otroka setrvat a pomáhat nemocným. Na tomto místě zůstal nakonec celých 30 let!

   Protože i my jsme se rozhodli Artabana provázet na cestě za Králem, museli jsme mu pomáhat – muži v lese pálili větve a dříví a vyklízeli les, aby zabránili šíření nemoci. A ženy připravovali jídlo pro malomocné – čistily a krájely zeleninu, přesypávali cukr… I ruce dětí se přidaly a pomohly. Opožděný a vytoužený oběd stál za to! Byla to moc dobrá „čína“!

   Po obědě jsme se pustili do vyrábění mýdel, které jsou také důležitým prostředkem proti šíření zákeřné nemoci. A po svačině nastalo velké fotografování! Společné i každá rodinka zvlášť. Fotili jsme se u kouzelné studny, která nám pomáhá v putování – za dobré skutky v ní najdeme užitečnou „radu“. Pro některé následoval volný čas, pro některé nadšence fotbalové klání.

   Při nástupu se opět učíme souhvězdí a dozvídáme se, že Král je v Jeruzalémě a že nás čeká putování zpět.

   Večer dojíždí otec Petr a jáhen Karel. Pro dospělé sloužili noční mši. Po ní následuje kino, ve kterém se promítá Život podle Dana. A pak už se blíží půlnoc a tak honem do postýlek načerpat síly do nového dne.

Pišta Šolcová, maminka