Je středa, jeden z posledních dnů. Dnes je krásně, ale možná až příliš vedro, a tak si říkám, dneska ty kondičky nepřežiju… Dopoledne jsme zpívali v lese u altánku a v odpoledním volnu usínali vedrem. Pak jsme se dozvěděli, že se diskutuje o koupání v řece Orlici. Rádcové nám na konci volna vše vyjasnili a rychlý nástup už jen upřesnil, že odpoledne jdeme do ŘEKY! Rychle jsme se sbalili, ani jsme toho moc nepotřebovali a ve družinkách se s vedoucími vydali k našemu cíli. Šli jsme převážně přírodou, kolem tekly různé potůčky, viděli jsme různé přírodní výtvory, až jsme nakonec dorazili na to místo. Někam ke stromu jsme si položili věci a vzali si jen sandály. A huráá do řeky! Jako nejvhodnější ,,vstup“ se nám jevily 2 obrovské ploché kameny vypadající jako skluzavka. Po nich jsme konečně vstoupili do místy dravé i nebezpečné, místy jemné a příjemné, pěnící, chladivé Orlice. Prvním krokem mě strhl docela silná proud, ale zvykla jsem si a snažila se nějak vhodně přenášet svou váhu. nechtěla jsem se hned ponořit. Řeka si ovšem myslela pravý opak a hned jsem se plácala ve vodě. Chvíli jsem šla, chvíli padala a mé snažení i přenášení váhy mi nebylo nic platné. Objevila jsem taky bublinkovou koupel, malý mechový ostrůvek se super výhledem, dračí jeskyňku (tak jsem ji pojmenovala) a spoustu dalších skvělých a zábavných míst…
Pavlík taky uvázal lano nad vodu a houpal nás tam. Pak už jsme se museli vrátit. Po cestě zpět jsme ovšem nešli po družinkách, ale ve družince jsme se očíslovali a šli jsme spolu my, se stejnými čísly. Postupně od jedničky jsme zůstávali rozmístěni po cestě. První si měl zapamatovat asi 4 věty a běžet s nima k dalšímu, ten je předal dál, atd. Poslední člověk pak věty zapsal tak, jak je slyšel od předchozího a jak si je zapamatoval a poté jsme se konečně odebrali na večeři.
Marťa (13 let), Ještěrky
Byla jsem nadšená, když nám Mariana ráno oznámila, že místo kondiček půjdem k Orlici. Po odpoledním klidu byl rychlý nástup, kde nám řekli, co všechno si máme vzít. Každá družinka dostala jednoho vedouciho a vyrazili jsme. Natěšení jsme dorazili k Orlici a zjistili, že je úplně studená. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si do vody jen dřepla. Chodili jsme řekou proti proudu i naopak stříkali po sobě vodu. Proud byl silný a občas někdo spadl do vody. Všimli jsme si, že Pavlík připravil lano přes vodu a na něm houpal dobrovolníky. To jsme museli hned vyzkoušet. Přebrodili jsme se na druhou stranu k Pavlíkovali a stoupli si do řady. Dostali jsme sedáky, se kterýma lozíme na stěnu a když přišla řada na mě, Pavlík mě karabinou připl k lanu, doručkovala jsem doprostřed a rozhoupal mě. Lítala jsem ze strany na stranu, stříkala jsem všude kolem sebe a občas jsem vrazila hlavou do vody. Bylo to super. Potom už ale byla zima, tak jsme vylezli z vody a zabalili se do suchých ručníků.
Verča (13 let), Ještěrky
