Všechno dochází svého konce. První, druhý, třetí, ale třeba i pátý táborový den měly svůj konec. Skončil i sedmý táborový den. Den na táboře končívá nástupem. Večerní nástup sedmého táborového dne však nebyl jen tak ledajaký. Nejvíce pozornosti asi vzbudily podivné postavy na nástupišti přikryté plátny. A pak to začalo.
Za zvuků válečných chorálů z dob dávno minulých přišlo šest múz s pochodněmi a dary. Obešly dokola celé nástupiště a pak se shromáždily poblíž postav přikrytých plátny. Naráz ztuhly. Hudba se zklidnila a na scénu vstoupili dva řečtí občané, vzpomínající na staré dobré časy, kdy sportovci zápolili na stadionech a kdy čest a poctivost nebyly pouze prázdná slova. Postupně odkryli šest zahalených soch. Šest soch těch největších sportovců antické doby. Ach, kdyby se ty časy vrátily.
Náhle však sochy i múzy ožily. Olympijské časy se vrací a myšlenka olympiády není mrtvá! Táborníci chtějí také vrátit lesk slovu Olympiáda a hrdě se hlásí k účasti na ní. Rozdělí se do pěti měst, k nimž mají nejblíže: Soluň, Řím, Filipy, Efez, Korint. A může se začít.
Už od sobotního rána, osmého táborového dne, a druhého dne měsíce zrající kukuřice byla cítit slavnostní nálada. Výzdoba tábora v olympijském duchu jen dotvářela atmosféru něčeho výjimečného, co není každý den. Slavnostní olympijská mše a snídaně uběhly jako nic. A pak to začalo. Olympijský nástup. Konečně přichází čas závodění, na nějž se všichni těší.
Sportovci shromáždění na hřišti podle svých měst napochodovali ve dvojstupu na tábořiště, za nimi státní, evropská a olympijská vlajka a nakonec olympijská pochodeň. Za zvuků hymen se zapálil olympijský oheň a my vzdali v pozoru čest naší zemi, kontinentu a myšlence olympijských her. Poté nás otec Tišek poučil několika moudrými slovy o smyslu a účelu olympiády, zástupci pěti měst přísahali na Bibli, že budou závodit, jak nejlépe dovedou, a nakonec následovalo slavnostní defilé všech sportovců, po němž se rozešli na svá závodiště.
Dopoledne šplhali táborníci na tyči, běhali do svahu, sprintovali, skákali z místa, házeli diskem, děvčata udržovala rovnováhu na kladině a soutěžila v tajemné disciplíně Oříškování, o níž kluci nemají ani tušení, v čem spočívá. Vzájemná soutěživost a touha po vítězství vyloženě sálala téměř ze všech. Sportovci se navzájem povzbuzovali a i když občas někteří fanoušci překračovali meze, neobjevila se jediná podlost nebo pokus o podvod. Všichni si přáli vyhrát, avšak pouze poctivým způsobem. Kdokoli prošel okolo, musel být uchvácen.
Konec sportovního bloku však silně poznamenal spustivší se déšť, kvůli němuž starší děvčata zvládla odskákat pouze jednou při skoku do dálky, část chlapců nestihla druhý pokus u hodu diskem a několik mladších děvčat nemohlo vyšplhat na tyč. Hlas zvonu ukončil čas sportování a pozval nás do kryté jídelny k polední modlitbě a k dobrému obědu.
Ani během oběda se počasí neudobřilo a tak musela být odvolána štafeta družin, což bývá obvykle divácky nejatraktivnější disciplína. Při poledním volnu dostali všichni závodníci možnost si půlhodiny vydechnout a hlavně během něj přestalo lít. A už už je svolávala trubka k nástupu před odpoledním sportovním blokem.
Během něj se stihly dojet rozdělané sportovní disciplíny a přibyly další a sice: přeskok přes kozu, vrh koulí, přeskok přes švihadlo, hod krikeťákem. Fantastická nálada z dopoledne přetrvala a přestože počasí ještě jednou zahrozilo krátkou, ale vydatnou sprškou, čímž způsobilo drobný chaos, všichni byli nakonec spokojeni. Odpolední disciplíny probíhaly všechny na hřištích nad stany, takže všichni na sebe viděli a nenechávali si ujít možnost sledovat výkony ostatních. Když pak před čtvrtou hodinou zazněl signál k ukončení sportování a svolání na svačinu, mnoho dětí chtělo dále soutěžit a odložit svačinu na pozdější dobu.
Po načerpání dalších sil se sportovci sešli na tábořišti k poslední disciplíně olympijského dne. K disciplíně královské. K Maratónskému běhu svatého Pavla. Rozdaly se startovní čísla, otec Tišek nám řekl několik moudrých slov a mohlo se startovat.
Práask! Výstřel ze startovací pistole spustil lidskou lavinu valící se po trati. Všichni běželi jako vítr a trať dlouhou necelé čtyři kilometry proběhli ti nejposlednější za pouhých čtyřicet minut. V cíli je čekal teplý čaj a citát ze svatého Pavla: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil.“ Pak už honem rychle do sprch.
Družinový růženec všichni ocenili a modlitba spolu s večeří, která následovala hned poté, občerstvily tělo i duši. Všichni zhltali těstoviny s jogurtovou polevou s chutí a už se trousili na nástupiště v napjatém očekávání nejslavnostnější chvíle dne. Večerního nástupu.
Dočkali jsme se. Čtyřicet minut trvalo vyhlášení všech disciplín kromě maratónu, 
ale nikomu ta doba nepřišla moc dlouhá. Naopak s přibývajícími vyhlášeními se stupňovalo vzrušení, kdo bude v konečném součtu všech disciplín „na bedně“. Dokladem budiž několik mexických vln, které publikum poslalo a které nezanikly, nýbrž byly přijímány s nadšením a hlasitým jásotem při čtveru vyhlašování výsledků maratónu.
Za zvuků fanfár pak nadešla slavnostní chvíle vyhlášení závěrečných výsledků ze všech disciplín. Jásot při nastupování vítězů a přebírání medailí nebral konce. Všichni vítězové obdrželi medaili a diplom. Po jejich odchodu začala znít emotivní hudba, při níž přišli múzy zastupující pět měst. Města se umístila takto: 5. Korint, 4.Efez, 3. Řím, 2. Filipy, 1. Soluň.
Děti se rozešly zpět do družin, vlajky byly staženy, olympijský den skončil. Myslím, že mohu směle říci, že na konci dne jsem byl členem tábora vítězů. Protože i ti, kteří nebyli první se těšili z jistoty, že pokaždé vyhrál jeden z nás. Zážitky, které jsme prožili, a vzpomínky na férovou hru, jejímiž jsme byli hráči, zcela jistě zůstanou v našich srdcích, přinejmenším v tom mém. Protože závodíme, a celý náš život je vlastně velkým závodem, ne proto, abychom poznali, zda jsme lepší než druzí, nýbrž abychom poznali, v čem jsme slabí, abychom věděli, v čem se máme zdokonalovat a na co se zaměřit. Abychom věděli, co zlepšit. Tak před nás olympiáda postavila další veliký úkol. Být stále lepšími. A tak všechny věci dochází svého začátku...
Woyta Drápal, šéf Olympijských her 2008
