Olympiáda aneb jak se stali všichni nejlepšími

Slyšeli jste už někdy od dětí obavu: "A co když nevyhraju... A co když budu poslední..." ? Snad každé děťátko má přání, aby jeho výkon byl ten nejbestovnější. Ale jak se to daří v našem počtu osmdesáti plavčíků?

   Snadno. Stačí jediná věta, která zaznívá hned na začátku dne, a to při mši svaté. Pro někoho je lépe přijatelná, pro někoho hůře. O tom už rozhoduje hlavička každého z našich malých špuntů. A která že to je? No přece, milí rodičové,  "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." Tím totiž vyhrajeme každý nad sebou, radí nám otec Tišek ještě při zahajujícím nástupu, kde už jsme všichni ve sportovním oblečení připraveni k nachystaným kláním.

   Že těch příležitostí k vyhrávání ale je! Začínáme na skoku, pokračujem přes běh, šplh, hod, opičkodráhu a končíme až v podvečer, kdy je na řadě královská disciplína - maraton! Tehdy se u malých sportovců doopravdy objeví hlásek strašpytelásek... Ale ne nadarmo všichni nakonec nastoupili pod červenou ceduli START, vedoucí čekající v táboře se ani nestačili dvakrát otočit a první rychlíci byli na konci celého běhu. A to měřil více než kilometr a vedl lesem, páni!nejlepší z mladších děvčat

   Večer se přiblížil a nástup s ním. Teď nastává ta chvíle, kdy budou představeni nejlepší sportovci z každé disciplíny a kategorie. Někdo dostává diplomků spoustu, jiní "jen" jeden. Ale za to je za odvahu zúčastnit se i maratonu. Tehdy každý zjistil, že všechno to zápolení za něco stálo! Diplomek bude se vzpomínkou existovat už navždycky a navíc: "Pro maminku s tatínkem budu rázem šikovný sportovec, který uběhl tu nejtěžší disciplínu!"

námořník Peťa