Abych pravdu řekl, na začátku tábora jsem byl na jedné straně pln radosti a očekávání, co s sebou 2. Běh AD 2009 přinese, na straně druhé i obav a otazníků, které jsem nechtěl nahlas vyslovovat (vlastně jsem je zmínil až zpětně při posledním nástupu), nicméně které ve mně určitě byly…. Náš běh byl totiž dosti specifický tím, že oproti dalším dvěma běhům (a snad i posledním letům vůbec) měl dosti vysoký poměr nových táborníků, kteří letos přijeli na Radost poprvé. Měl jsem trochu obavy, zda-li se nám v takovéto sestavě tábor podaří, tím spíš, když podle ohlasů jednička byla tak povedená… Nejde o to, že bych byl býval chtěl nějak nové táborníky a priori podceňovat, to určitě ne! Spíše šlo o to, že některé naše táborové zvyklosti a zásady by mohly být pro ně nové a ne třeba zrovna úplně lehce zvládnutelné. Tak například spaní ve stanu, ranní rozcvička, tůňka, kondiční cvičení... Nebo i co se duchovního programu týče – každý den mše svatá, anděl Páně a růženec (pravidelná osnova modlitby je jedním z pilířů našeho společenství), pro některé děti, které nebyly z praktikujících rodin nebo které nebyly zvyklé z domu se společně modlit, to mohlo být i z tohoto pohledu náročné…
Nicméně již během tábora jsem poznával, že máme na táboře opravdu skvělá děvčata a skvělé kluky, protože v zásadě žádná z mých obav se nenaplnila a věřím, že jsme všichni – táborníci i vedoucí, tábor dobře prožili, stále se ve vzpomínkách společně vracíme zpět na to krásné místo v Orlických horách, které mnozí z nás bez nadsázky nazýváme druhým domovem a že se brzy v co nejhojnějším počtu zase uvidíme na některém z podzimních setkání!
Rád bych využil tohoto příspěvku též k tomu, abych všem sto osm a třiceti dvojky se zúčastnivším ze srdce poděkoval za vytvoření tak krásného společenství, ve kterém jsme společně naplno prožili patnáct prázdninových dnů. Kéž toto společenství nezůstane jen ve vzpomínkách, ale trvá nadále. Kéž si ho neseme ve svých srdcích dál a snažíme se alespoň kousek z něho předat svým bližním ve škole, mezi kamarády, v práci, v rodinách a vůbec všude tam, kam naše kroky po táboře zamířily a kam ještě zamíří... Kéž nás všechny na našich cestách provází Boží požehnání, přímluva Panny Marie a svaté Jany z Arku, naší letošní průvodkyně, o jejíž meč jsme v celotáborové hře soutěžili, a přidávám se k Tiškově výzvě při posledním nástupu – Druhému běhu AD 2010 třikrát Aleluja! ☺
Závěrem bych rád zvlášť poděkoval otci Tiškovi, že před více než tři a čtyřiceti lety poslechl hlas Boží a šel do tohoto velkého dobrodružství, přestože svým počínáním riskoval život. Kdyby se tenkrát zalekl a nešel do toho, těžko bychom mohli vzpomínat na krásné chvíle strávené ve společenství na táboře a těžko bych teď měl komu psát tyto řádky... Takže, milý otče Tišku, díky mockrát za vše, kéž Ti Pán žehná a dává Ti hodně sil, zdraví a radosti do dalších let s námi na Radosti!
Michal Krejčí - Vlk
