Po večerním nástupu bylo matiné a když skončilo, řekli nám vedoucí: „Oblečte si dlouhasy a na znamení se sejdeme na náměstíčku“. Když nám řekli, že bude odvaha a že si máme vzít píšťalky, zděsila jsem se. O. Martin nám přečetl dvě povídky, jednu o Base a houslích a druhou o Oliveru Vardovi. První byla vtipná, druhá napínavá. Kubikula nás zavedl k lesu. Měli jsme jít podle provázku, zapsat se do knihy a jít podle světel do Wigvamu. Když jsem došla k bunkru a měla jsem jít dovnitř, váhala jsem. Nějaký vedoucí na mě volal: ,, Ničeho se neboj, vstup dále! Nemusíš se bát, vstup dále!“ Počkala jsem, za chvíli přišla Dája a s ní jsem vstoupila do bunkru. Podepsala jsem se do knihy a pak jsem šla podle světel, až jsem přišla do Wigvamu. Tam mě zapsali a šla jsem do hajan.
Maruška (10 let), Sýkorky
Jako každý rok, tak i tento se konalo orlí pírko odvahy. Na nástupu nás rozdělili do tří skupin, mladší, střední a starší. Já jsem patřila do střední skupiny. Sešli jsme se v kostele, kde nám o. Martin přečetl dvě povídky. Pak jsme se rozdělili na kluky a holky a odešli jsme do lesa. Tam nás Kubikula pouštěl po dvou minutách, každý měl jít po provázku a pak po světýlkách. Když jsem šla po provazu, dostala jsem se k bunkru. Provaz mě vedl dovnitř. Rychle jsem se podepsala do knihy a šla pryč. Sledovala jsem světélka. Při druhém jsem zaslechla chrochtání prasete. Pak mě světlo zavedlo až na louku, odkud byl vidět tábor. Běžela jsem do Wigvamu, kde jsem se ohlásila a šla jsem spát. Ráno jsem se dozvěděla, že to chrochtání byl člověk, který nás měl strašit.
Anička - Marie (13 let), Lišky
