Kdo by psal (četl) o nezajímavých věcech, jako je program, počasí nebo jídelníček? Koho to zajímá? Ostatně všechno klape, jsme programově produktivní jak na velkém běhu (a na poradě věnujeme 30 drahých minut diskusi o tom, jestli je to dobře nebo ne), baštíme všechno bez odmlouvání a špatné počasí se stalo pojmem s nejasným obsahem... Nuda. Místo toho přináším něco "hlodů", hlášek, nenucených a přirozených projevů našich Jitřenek.
-
Dialog z táborového výletu (pouti do Neratova): Dítě: "Jak je to daleko do tábora?" Vedoucí: "Daleko." Dítě: "Ty jo, to je teda pouť."
-
Dítě: "Už mě štíply dvě vosy. Musím být opatrný, mám na vosy energii."
-
Jinak málomluvná dívka prohlásila po lanové aktivitě jumping (vedoucí běhají s lanem a nechávají pěkně prolétat dítě v sedáku): "Ty jo, takoví borci nás vytahovali."
-
Dnes propukla v družině Lucinek vzpoura. Nechtěly se mýt a vedoucí Danka o tom na poradě referovala: "Říkají, že chtějí být taky někdy špinaví, že nechtějí být pořád jen čistí." Faktem je, že Dance poprvé po pěti táborových dnech ujely nervy a použila drsné slovo "přestaňte".
-
Rozdávám zpěvníky před večerní modlitbou a ptám se: "Umíš číst?" Dítě: "Ne, ale zkusím to."
Závěrem šokující odhalení. Při přetahování dvakrát ze tří pokusů porazily mladší Lucinky družinu Edmundů. Edmundové byli zdrceni.
Už zhasněte a jděte spát.
Mariana, vedoucí
