Na Americe jsem poprvé (a doufám, že ne naposled), ale tak či tak jsme si celá družinka ukazovaly zajímavá místa a říkaly určitá důležitá pravidla. Mezi diskuzí jsem zaslechla něco o kapli. Také o.Tišek nám povídal, že tam bude pouť. Ale ať se dívám, jak se dívám v celém táboře nikde žádná kaplička. V odpoledním volnu jsme se konečně vydaly do kaple. ,,Jaktože jdeme do budovy?“ napadlo mě, avšak za chvíli jsem měla odpověď. Po téměř kolmých točitých schodech jsme byli na mísťě. Krásná, polokamenná kaple tu byla a my se s údivem rozhlížely a snažily co nejvíce si ji uložit do paměti. To kouzlo, ten okamžik...
Marta (14 let), Ještěrky
