Už je to týden, co jsme začali naše velké prázdninové dobrodružství a člověk by si řekl, že bychom už mohli mít tuhle smyčku rozuzlovanou. Kos si to však neřekne. Především pak po naší zkušenosti.
Když jsem to pozoroval dneska, hlavou se mi pořád honila myšlenka: „Co z toho ti lidi mají?“ Běhali kolem hřiště pořád dokolečka, a aby toho nebylo málo, občas si k tomu ještě vzali třeba pneumatiku a kutáleli ji před sebou, oblékli se do pláštěnky (podotýkám, že z nebe nespadla ani kapka, a že by se tolik báli holubů?) nebo si zavázali oči.
A stačilo děti jen pozorovat, jak je to baví. I ti, kteří se při jakékoliv příležitosti vymluví, že je támhle píchlo, támhle pobolívá a opravdu proto nemůžou běžet, se dnes snažili, aby všechno zvládli co nejrychleji a právě ta jejich družinka mohla vyhrát.
A pak, když se večer vyhlašovaly výsledky, měli jste vidět, jak nadšení byli, když zrovna to jejich město zvládlo uběhnout nejrychleji nejvíce kol.
Váš kos Ilja
