Kdyby se staří Radosťáčtí bardové dali do vyprávění, uslyšeli byste, jak se v zimě na Americe vlastně dalo žít jen v jediné místnosti, v Sednici. Nádherná, velká, bleděmodrá kachlová kamna na dřevo. Ventilátorek do pokojíku za Sednicí, druhý ventilátorek na Marodku. Na Marodce ještě pohříchu tři kilowattové infrazářiče, v jejichž záři se tak dobře usínalo... Všehovšudy patnáct spacích míst ve vytopitelných místnostech. Žádná Akademická, žádná Hvězdárna, dokonce žádná Přemyslovna, žádné Státy! A dnes? Dva horkovdušné kotle á 45 kW, temperovaná Klubovna, Kaple, dvě Kuchyně, nezámrzná voda, splachovací z WC, teplá sprcha v teple... Ale o tom mé povídání taky nebude.
Co světodějného chci tedy ve skutečnosti lidstvu sdělit? Po letech živoření jsem zjistil, že má nechuť k pohybu venku není zapříčiněna, jak byste u chlapa čekali, leností; je zapříčiněna (pro mne zcela překvapivě) dvanáct let starou zimní bundou, kalhotami vyřazenými i z těch už vyřazených, dále třiatřicet let starými Sněhulemi =Buffy (!fakt, koupil jsem je po maturitě) a osmi rukavicemi, z nichž se nedá sestavit ani jedna regulérní dvojice. Od uvědomění, ovšem ještě stále jen tušeného, nebylo daleko k AKCI. Ano, tuto situaci bylo lze překvapivě snadno napraviti den před odjezdem na Jarňáky. Čím? Investicí padesáti minut času, asi čtyřmi tisíci korunami a nedostižnou šopovací zkušeností ochotné "hypermarketové oblékačky" svých čtyř ratolestí. Abyste nepřehlédli pointu mého článečku, upozorňuji, že teď přijde, a pak už nebude žádná další, hlubší: Takto vybaven jsem Novým člověkem.
Nebojím se zimy, nevadí mi hluboký sníh, nedostane mě krutý severák typu My čekali jaro, a zatím přišel mráz. Odvážně kráčím Velkou Amerikou, zkoušim pevnost ledu u holčíčí tůňky nejen holí, ale i vlastním částečným zanořením (no co, nebyl tak pevný), válením sudů a podobně. Část těchto zážitků je též zachycena v sousedním článku s epickými verši. Zatímco dřív by mi při pohledu na teploměr s údajem - 22 °C nenabíhala už ani ta husí kůže, nyní se laskavě usměji, ještě jednou zkontroluji bederní pás na bundě, dopnu zip na kapuci - a svět je můj, Amerika je má!
Prostě od pátku není nad některý brněnský borce. Jak já tomu apoštolu národů Pavlovi rozumím... (odložte..., oblecte se v nového člověka...)
A nyní tedy lapidární koncentrát mého odkazu lidstvu: Lidi, v zimě se oblékejte, nebude vám zima!
Z krásně vytopeného New Ohia (za oknem -17 °C) zdraví do všech domovů vybavených PC
o. Martin
A jeden hezký na závěr jako třešničku na dortu:
- Jak se jmenoval muž, který měl od anděla zaracha na mluvení?
- ???
- No, ten od Alžběty...
- Zarachiáš!
