Minutka z kuchyně - den čtrnáctý

Jak se vaří brambory aneb poslední chvíle poezie z pera naší tety kuchařky.

Očištěnou surovinu

krájíme na polovinu

prosypeme sůl

kmínu hrsti půl

do kunhuty vložíme.

 

Kunhuta je vzácná trouba

naší ameriky chlouba.

Skrývá v sobě tajné duchy

pouští páru i vzduch suchý.

Vše, co umí teta čumí:

zapeče slíže

i těsto z díže

křidélka slavičí

sekanou, ražniči

usmaží třeba

kostičky chleba.

Nemusíš u toho bejt

upeče buchtu i prejt.

Poučím vás, i Tondu

Kunhuta má sondu

že dovnitř hmoty vidí

teplotu si sama řídí.

 

Měli jste vidět Pavlíka

jak sondu píchá do buřtíka

musel býti hodně bdělej

by páreček neprask celej.

 

Brambory jsou v kunhutě

bdělost tet šla na kut.

Když měly být uvařený

koukají ty bodré ženy:

Naše milá Kunhuta

vůbec není zapnuta!

Ejhle... chybička se vloudila

zapni start a rychle do díla.

Pak povolán je Šidlo

by vynes to jídlo

prej jsou pěkně opečený

nevšímaj si toho ženy

a potom, eh

poslední plech.

 

Po uplynutí varné doby

přišly na nás – tety mdloby.

Křupka pěkně nahnědo

uvnitř brambor natvrdo.

Ejhle, místo brambor hnedle

zapekly se, teta, knedle.

První program v pořadí

veselo je v podhradí.

 

Maruška prý na chvíli

děti lehce rozptýlí

a tak dnes oběd byl

s vypětím Kunhutích sil.

 

S Cyrilem a Metodějem

všichni dnes ke konci spějem

legrace vždy bylo dost

tak za rok zas na radost!